Mezi čekajícími je i rodina Procházkových s dcerkou. „Těším se, že v podzemí budu sbírat velikonoční vajíčka,“ svěřuje se malá Libuška Procházková, která sedí tátovi na klíně.

Po chvilce přichází mladá průvodkyně a odmyká mříž. „Dobrý den, vítám vás na prohlídce znojemského historického podzemí. Dnes bude trochu jiné. Omezím výklad historie a na děti dole čeká překvapení,“ vítá blonďatá slečna asi tři desítky návštěvníků.

Rodiče drží všechny děti za ruce a opatrně sestupují do potemnělého podzemí. „Teď půjdeme do mučírny, ale slibte mi děti, že se nebudete bát. Všechno je umělé. I pavouci i kostřičky,“ snaží se uklidňovat průvodkyně.

Hosté pomalu procházejí úzkými chodbami, dospělí se přikrčují, aby se neuhodili do hlavy. Náhle se před nimi objevuje mučírna. Některé děti se polekají. „Bojím se, chci pryč,“ vzlykne asi tříleté děvčátko a táta ji raději odvádí dál od míst, kde jsou naaranžované kostry umučených lidí.

Po menší prohlídce děti čeká zábava. V jedné z chodeb je vítá žena v masce kočky. „Budete sbírat vajíčka s kuřátky do těchto květináčků. Na konci prohlídky pak za vajíčka dostanete odměnu,“ hlásí velká mourovatá kočka.

Všichni se dají do pohybu dál po trase v podzemí. Cestou potkávají bílou kočičku a šedého kocourka. I z něj mají hlavně ty nejmenší děti trochu strach. Patrně jim trochu připomíná čerta.

Na některých místech leží na zemi papírová vajíčka. „Mám všechny,“ volá spokojeně na svoji mámu malá holčička a zvedá ze země poslední vajíčko.

Na konci prohlídkové trasy dostávají děti za vajíčka sladkosti, dospělým pak kočička dává pamětní mince.

Hosté spokojeně opouštějí podzemí východem do Obrokové ulice. „V podzemí jsme byli dnes poprvé. Mně se prohlídka líbila a děti jsou také spokojené. Jen ta dvouletá se trochu bála,“ hodnotí Václav Havelka z Předína na Třebíčsku a s rodinou se ztrácí v davu lidí.