Jiné pondělí: ve znamení vzkazů pro Václava

První z listin najdou lidé ve vstupní hale ústavního soudu v Joštově ulici. Svůj vzkaz mohou Brňané připojit i do kondolenční knihy ve vstupní hale divadla Husa na provázku. Umělecký šéf divadla Vladimír Morávek ji převzal v pondělí v jednu hodinu již s prvním vzkazem od brněnského primátora Romana Onderky. Osobně přišel do knihy přidat svou zprávu i jihomoravský hejtman Michal Hašek.

Divadlo navíc plánuje i v následujících dnech zahajovat svá představení minutou ticha. „Mimořádně také do středečního programu zařadíme hru Prase, která vznikla podle Havlova neznámého textu, který nebyl zařazený v jeho sebraných spisech,“ řekl ředitel Centra experimentálního divadla a Havlův dlouholetý přítel Petr Oslzlý.

Lidé i v pondělí přinášejí další svíčky a vzkazy i s portréty usměvavého muže na Moravské náměstí před Místodržitelský palác i před Morový sloup na náměstí Svobody. Bez přestání neustále dokola zapalují plameny, které sfoukl vítr.

V pondělí ve čtyři hodiny odpoledne také dojde k mimořádnému zasedání vlády, při němž její členové projednají vyhlášení dne smutku v souvislosti v Havlovým úmrtím.

Náměstí znovu rozvonily klíčky. Za Havla

Brno /REPORTÁŽ/ - Prostor mezi Místodržitelským palácem a kinem Scala na brněnském Moravském náměstí se pár minut před osmou večer pomalu plní lidmi. Ti většinou nemluví, nebo jen polohlasně. Na tak velký dav, panuje na místě nezvyklé ticho. Brňané přišli vyjádřit hold a úctu prvnímu českému polistopadovému prezidentovi Václavu Havlovi o jehož smrti se ráno dozvěděli.

Podlouhlou kašnu před kinem lemují stovky svíček a lidé zapalují další. Na místo pokládají i Havlovi portréty s černou stuhou nebo ručně psané vzkazy a transparenty. „Děkujeme za svobodnou budoucnost, kterou jste nám mladým zajistil,” stojí na listu papíru zatíženém hořícími svíčkami.

Vážná chvíle

Chmurné ticho naruší až dva asi dvacetiletí mladíci, kteří si s megafonem stoupnou doprostřed davu. „Shromáždili jsme se tady, abychom vzdali úctu dnes zemřelému Václavu Havlovi. Václav Havel chtěl svými činy dokázat, že pravda, lidská rovnost a svoboda, nejsou jenom prázdná slova, ale ideály za které stojí za to bojovat. Nenechte zemřít Havla v nás,“ pronesl jeden z mladíků v zimní bundě k zaplněnému náměstí. Po skončení projevu se netleská. Na to je chvíle příliš vážná.

Potom k megafonu přistupuje spisovatel, dramatik a polistopadový ministr kultury Milan Uhde. „Milý přátelé,mě pochopitelně není do řeči, tak mi odpusťte, pokud budu kusý a budu koktat,“ pronáší rozhodným ale lehce rozechvělým hlasem Uhde. Na náměstí se v tu chvíli tísní a naslouchá asi pět set lidí.

Temné a smutné období

Uhde se svěřuje, že Havla poznal na setkání spisovatelů mladé generace v roce 1959. „Promlouval tam o spisovatelích, jejichž jména byla tehdy zakázaná a nesměla se vůbec ve společnosti nahlas pronášet. V roce 1968 Havel usiloval o to, aby česká společnost se stala otevřenou. Všichni zkušení matadoři mu vysvětlovali, že ono to nejde. Ale ono to málem šlo, málem se to podařilo. A potom na dvacet let nastalo velmi temné a velmi smutné období,” hlásá Uhde do megafonu.

„Havel nás celým svým životem přesvědčoval, že lidská soudržnost a solidarita jsou věci, které nejsou nemožné. Prosím uctěte jeho památku minutou ticha,” prosí na závěr svého proslovu Uhde a všichni přítomní sundávají pokrývky hlavy a utichají. Po uplynulé minutě už se náměstím nese upřímný a hlasitý potlesk.

V tom se objeví mladí hudebníci s nástroji. Na kytary a saxofon začínají hrát a do toho zpívat píseň Jaromíra Nohavici Pane prezidente. Kdo zná slova zpívá s nimi.

Po odeznění poslední noty náměstí znovu ztichne. Ne nadlouho, protože, tentokrát už bez kapely, lidé začínají sami od sebe zpívat českou hymnu. Na závěr vytáhne asi čtyřicetiletý muž z kapsy klíče a nesměle s nimi začne zvonit nad hlavou. Po chvíli zvoní celé náměstí.

Symbol české revoluce

Slzy se v té chvíli objeví i v očích některých dospělých mužů. „Je mi třicet let. I když jsem v době sametové revoluce byl ještě malý kluk, situaci u nás ve státě jsem vnímal,” říká Mirek Vrzal, který v Brně působí na Filozofické fakultě. Havel byl pro něj prý už tehdy symbolem české revoluce.

Vzdát mu proto alespoň symbolicky úctu zapálením svíčky na náměstí se proto nerozhodoval ani minutu. „Je pro mě vzorem člověka, který se statečně drží svých postojů po celý život, ať se děje cokoliv,” říká Vrzal. Dodává, že nemusíme souhlasit se všemi jeho názory, jeho morální sílu ale podle něj nezbývá než obdivovat.

REDAKTOŘI DENÍKŮ ROVNOST