Sedmdesátník Bohumír Bílek desítky let působil ve volejbalovém dění na Znojemsku. Potkat ho můžete na kurtech ve Znojmě v Leskách, které má v pronájmu a kde už zhruba dvacet let bydlí. Manželka Kateřina a starší syn také hrávali volejbal. Mladší syn se zabývá spíše počítači. Kromě volejbalu se Bílek věnoval muzice a i když už je v důchodu, dvakrát až třikrát týdně hraje se skupinou Paroháči.

Jak jste se dostal k volejbalu?

S volejbalem jsem začínal někdy v sedmdesátých letech ve Strachoticích, kde jsem učil. Pak jsem přešel do Znojma. Od roku 1972 jsem až do loňska volejbal trénoval. V sedmdesátých letech jsem dělal předsedu okresního volejbalového svazu, a to byla taková zlatá éra volejbalu na Znojemsku. Po celém okresu od Blížkovic až po Troskotovice hrálo moře mančaftů. V okresním přeboru bylo osmnáct družstev mužů.Dnes je jich pět, z toho jeden tým juniorů. Ženské týmy byly v okresním přeboru čtyři. Dnes vůbec nehrají. Mimoto hrála čtyři družstva mužů a jedno žen v krajském přeboru, případně ve druhé lize. Je to katastrofální úbytek členské základny.

Kdy se začal ztrácet zájem o volejbal?

Nastalo to po revoluci. V současnosti nemají některé kraje ani krajský přebor mládeže. Je to vidět i na turnajích. Zakládal jsem Vranovské léto, letos byl třiačtyřicátý ročník. Už asi pět let ho organizuje syn a já mu pomáhám, co mi síly stačí. Před takovými dvaceti lety se turnaje účastnilo šedesát týmů mužů a třicet žen. Teď ale mužů ubývá a přibývá ženských družstev. Letos přijelo dvaačtyřicet ženských celků a jen čtyřiatřicet mužských, což bylo nejméně za celou historii. Ještě vloni to bylo vyrovnané a předtím bylo vždycky více mužských družstev. Volejbal se asi stává ženským sportem. Kromě Vranovského léta se konal ještě velký turnaj ve Vranovské Vsi, kde byly tři hřiště. Jmenoval se memoriál Slávy Čalouda. Hrávalo tam třeba přes dvacet družstev. Asi před pěti lety turnaj zrušili, protože o něj nebyl zájem.

Jaké byly největší úspěchy znojemského volejbalu?

Ze začátku, v roce 1972, když jsem trénoval žáky, tak holky na přeboru republiky obsadily třetí místo a kluci páté. Potom jsem řadu let trénoval mládež a ženy. Ženské hrávaly na špici druhé ligy a dorostenky hrály jeden rok nejvyšší soutěž, přebor republiky, jinak byly v lize. Chlapi hrávali maximálně krajský přebor.

Kdo z hráček to dotáhl nejdál?

Určitě Marika Těknědžjanová, která byla řadu let v české reprezentaci, jak v beach volejbalu, tak i v šestkovém. Už ve třinácti letech hrála ve Znojmě druhou ligu. Za rok si ji pak stáhla brněnská Královopolská. Před ní byla v reprezentaci Anna Bémová Mifková, kterou jsem osobně neznal, jen o ní slyšel.

Co je na volejbalu hezkého?

Je to kolektivní sport, existuje spousta krásných turnajů. S holkama jsme sjezdili celou Evropu. Vyhráli jsme turnaje ve Španělsku, Německu, Itálii, v Rakousku. Všude jsme vyhrávali. Byl to tehdy mančaft dorostenek a hrávala v něm česká vicemiss Veronika Chmelířová.

Proč z nich pak nebyl také kvalitní ženský tým?

Ve Znojmě chyběla vysoká škola, čili jak děvčata odmaturovala, šla pryč.

Sledujete stále volejbal ve Znojmě?

Jistě. Teď jsou tady na tom lépe chlapi.