„Narodila jsem se v Moravských Budějovicích v době Rakouska - Uherska. Ve třiadvaceti letech jsem se vdala a odstěhovala za manželem do Znojma,“ vypráví Čapounová. Pochází z velké rodiny a měla devět sourozenců.

„Moje maminka se dožila také vysokého věku. Zemřela v pětadevadesáti, tak jsem ji přežila už o sedm let. Mám ještě sestru, která je o pět let mladší,“ říká. Čapounová měla tři děti a hodně pomáhala svému manželovi v holičství. „Manžel byl holič. Stříhal i mě, ale potom začala být moderní trvalá a to už neuměl. Tak jsem raději chodila ke kadeřnici,“ vzpomíná elegantní dáma. Anežka Čapounová byla dámskou švadlenou. „Zaměstnaná jsem však byla velice krátce. Měli jsme ve Znojmě své kadeřnictví a holičství. Manžel tam pracoval a já mu hodně pomáhala. Taky jsem šila pro celou rodinu. Kromě velkých kabátů jsem zvládla všechno. Ještě nedávno jsem to zkoušela, ale už nejsem tak zručná,“ dodává. Jako mladá měla často hlad. „Hlad byl stále. Za války manžela zavřeli a já se musela sama postarat o rodinu a holičství i s učedníkem. Ten mě moc nechtěl poslouchat,“ popisuje. Nyní se staré dámě žije velmi dobře.

„Stará se o mě dcera i rodina. Nejraději jsem, když si ještě můžu hodně věcí udělat sama, ale to už tak nejde,“ dodává. Paní Čapounová ráda příležitostně ochutná skleničku červeného vína. „Když jsem slavila sto let, rodina mi uspořádala vekou oslavu, kde jsem ještě hodně tancovala,“ vzpomíná. Na procházky už chodí velmi málo. „K jídlu mám ráda úplně všechno, hlavně zeleninu a kuřecí maso. Ale občas si i dám bůček nebo vepřo knedlo zelo. Všechnu práci jsem vždycky dělala hrozně ráda, například žehlení, praní, vaření, i práci na zahrádce,“ chlubí se. Dnes sleduje televizi, hodně čte a ráda si zpívá.

„Moc ráda zpívám. Když jen tak potichu pro sebe, tak dcera se mě ptá, co to brblám. Sleduji televizi a hodně čtu. Nejvíc mě baví zprávy a každou neděli se těším na politické pořady a debaty,“ prozrazuje starší dáma.

Na dnešní době jí nejvíce vadí špatné mezilidské vztahy. „Už nemám žádné kamarádky a chodí za mnou hlavně rodina. Jsem ráda, že mě navštíví, ale pak jsem ještě raději, když už odejdou. Při oslavách se scházíme celé příbuzenstvo. Největší legrace je s dětmi, které pokaždé vymyslí nějakou lumpárnu,“ usmívá se Čapounová. Ve svém požehnaném věku srší velkým optimismem.

„Ráda povídám. Jsem hodně veselá a když mě nic nebolí, tak je to se mnou ještě lepší,“ svěřuje se Čapounová.

Dlouhověkost zaručí hlavně životospráva
Praha - Stoletých Čechů přibývá. Začátkem ledna jich Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) evidovala 726, což je oproti roku 2005 nárůst o sedmadvacet procent. Podle statistik ČSSZ žije nejvíce stoletých lidí v Praze.

Tohoto požehnaného věku se přitom ve velké většině dožívají spíše ženy. Podle odborníků závisí dlouhověkost do značné míry přímo na nás.
„Na dosažení vysokého věku má jednoznačně vliv životní styl. Lidé by měli mít dostatek pohybu a dodržovat správnou životosprávu, to znamená nekouřit a pokud možno nepít alkohol,“ vypočítává ostravský gerontolog Hugo Přibyl.

Důležité je podle něj i to, aby se lidé nepřejídali a udržovali si ideální tělesnou váhu. „Pro dosažení vysokého věku je také podstatná duševní pohoda a optimismus,“ dodává Přibyl.

Zároveň však připouští, že nezanedbatelnou roli hrají i vrozené dispozice. Podle pardubického gerontologa Ivo Bureše je nárůst počtu stoletých lidí způsobený hlavně kvalitnější lékařskou péčí.

„Velkou roli hrají nové léčebné postupy a lepší prevence chorob,“ myslí si Bureš. Přibývající počet stoletých Čechů je však podle Přibyla třeba brát s určitou rezervou.

„Celkově přibývá obyvatel a tím pochopitelně i starších lidí,“ vysvětluje lékař. Odborníci upozorňují, že přibývání lidí vysokého věku je významnou demografickou změnou, které se musí přizpůsobit zdravotnické a důchodové systémy.