Přestupek udělaly tři prodavačky ze čtyř. Redaktorka Znojemského deníku, spolu se čtrnáctiletou slečnou I. K. vyzkoušely, jak jednoduché je koupit alkohol a cigarety i pro nezletilé dítě.

Ze dvou obchodů se smíšeným zbožím a dvou trafik školačka třikrát uspěla. Jen v jednom případě však byla prodavačka nekompromisní.

Pro cigarety bez občanky


Je pondělí, pár minut po půl třetí odpoledne a v samoobsluhách a trafikách nakupuje nejvíce lidí za celý den. Figurantka, čtrnáctiletá školačka I. K., jejíž jméno redakce zná, dostává redakční peníze a vstupuje do první trafiky na Kovářské ulici.
Poprosí prodavačku o cigarety. Ta po ní vyžaduje občanský průkaz.
„Pro cigarety mě poslal dědeček, občanku ještě nemám,“ odpovídá školačka.
V téhle trafice dívka neuspěje a s nepořízenou odchází.

Nato vstupuji do trafiky já. Vysvětluji prodavačce, že jde o test Deníku. Paní za pultem je klidná a vstřícná. Ráda si o problematice prodeje alkoholu a cigaret popovídá.

„V žádném případě alkohol ani cigarety nezletilým neprodávám,“ ubezpečuje mě prodavačka. „Ale stejně si myslím, že je seženou jinde,“ dodává hned vzápětí.
Jako druhé místo, kde chceme vyzkoušet nákup cigaret, je trafika na Horním náměstí. Školačka zde skoro navlas přesně opakuje postup z první prodejny. Výsledek je však zcela opačný. Bez jakýchkoliv dotazů dostává krabičku lehkých cigaret Marlboro.
Nevěřícně kroutím hlavou nad benevolentním přístupem prodavačky. „Proč jste prodala tak mladé holce cigarety, když je to zakázené?“ ptám se ženy za pultem.

„Pokaždé, když mám pochybnosti, vyžaduji občanku. V tomhle případě jsem si myslela, že jde o plnoletou dívku,“ červená se na můj dotaz prodavačka.
Žena má evidentně strach, že zajdu za vedoucím. Říká, že za tenhle přestupek může zaplatit vysokou pokutu. Dodává, že už si bude dávat pozor, komu prodá cigarety.

V dalším obchodě chceme zkusit nakoupit alkohol. V samoobsluze na Horním náměstí si dívka bere košík a vyráží mezi regály s alkoholem. Podle domluvy dává do košíku pouze půllitrovou láhev Fernetu. Pokladní se na mladou slečnu ani nepodívá, namarkuje nákup a vezme od ní peníze.
Další krok je opět na mně. „Víte, kolik je dívce, které jste právě prodala alkohol?“ pokládám svou otázku.
„Myslela jsem si, že dívce je už osmnáct let,“ tvrdí.

Následně se ale dušuje, že kdo se jí zdá mladší, ihned po něm vyžaduje občanský průkaz. V tomhle případě ho však nechtěla.
S cigaretami a půllitrem v kabelce odcházíme do poslední samoobsluhy na Slepičím trhu. Slečna si do košíku vloží další láhev destilátu, tentokrát Becherovky.

U pokladny stojí před naší figurantkou jiná nakupující, která si alkoholu v jejím košíku všimne. Ona i pokladní se do školačky pouští. Vyptávají se, komu láhev kupuje. Ta stále dokola odpovídá, že ji poslali rodiče. Pokladní lamentuje, že jí alkohol nemůže prodat. Pořád se ubezpečuje, jestli je opravdu pro rodiče. Nakonec jí ale láhev Becherovky prodá.

„Strašně mě štve, že jsem alkohol prodala. Věřila jsem jí, že láhev opravdu kupuje pro rodiče. Ale určitě jsem poznala, že holka není plnoletá,“ odpovídá už na moji otázku, proč nakonec dívce ustoupila a alkohol prodala.
Ve Znojmě jsme tedy uspěli ve třech ze čtyř případů, kdy nezletilá školačka chtěla koupit alkohol a cigarety.