Na zahrádce mu mezi rajčaty roste merlík, známý jako lebeda, mléč, šťovík a je snad i jediný pěstitel, který pečuje také o kopřivy. Plané rostliny označované jako plevele podle něj běžně používali v kuchyni naši předkové, doma experimentovala i jeho máma. „Běžné byly bylinkové čaje, tradičně se v rodině připravovala třeba šťovíková polévka nebo šneci z listového těsta plněné špenátem z merlíku,“ přibližuje původ svého vědeckého bádání Němec, který je absolventem zahradní a krajinářské architektury na Mendelově univerzitě v Brně.

V těchto dnech najdou podle něj zájemci ve svých zahradách přehlížené poklady. „Nejchutnější z nich je zřejmě merlík bílý a zvrhlý, známý také jako lebeda. Chuť je podobná špenátu a dřív z něj naši předci dělali skoro všechno. Dokud ho nenahradil bujně rostoucí špenát. Deštivé dny z něj nyní udělaly šťavnatou pochoutku,“ ukazuje lupnutím listu.

Merlík se dá v kuchyni dusit na cibulce, dochutit sýrem i slaninou, směsí lze plnit listové šneky. „Podušený s vodou a rozmixovaný se dá i zamrazit a použít v zimních měsících,“ nabádá botanik.

Ředitel Znovínu Znojmo Pavel Vajčner. Ilustrační foto.
Nejlepší v konkurenci sladkých vín? Na Slovensku zazářil Znovín se svým Tramínem

Z jeho odborného průzkumu jedlých bylin v Národním parku Podyjí vzešla srovnávací tabulka zaměřená na obsah vitamínů a dalších látek. „Záleží na tom, kde rostlinu utrhneme. Jiné obsahy látek jsme zjistili na Znojemsku, Vysočině, jiné jsou třeba v Indii. Obecně ale platí, že divoké rostliny jsou na tom s obsahem látek často líp, než ty pěstované,“ poukazuje.

Nedá dopustit ani na obyčejnou kopřivu, z níž využívá listy, kořeny i semínka jako koření do polévek, salátů nebo na čaj. „V lidovém léčitelství se používá na čištění krve, v chuti je výraznější. Sbírat by se měla ale před kvetením. Možností je vzrostlou rostlinu posekat, vyraší nové výhonky, které se dají opět používat,“ radí Němec.

Trávení podle něj upravuje i mléč zelinný, s lehce nahořklou příchutí se hodí do bylinkových salátů. Blahodárné účinky na zažívání má i sléz přehlížený, který si řada lidí pamatuje z dětství a jehož plody pojídali jako takzvané chlebíčky. „Z mladých listů červené řepy, mangoldu, mateřídoušky, rukoly i různých druhů česneku, můžeme v tuto dobu vykouzlit v kuchyni chutný letní salát se smetanou a rajčaty, který se výborně hodí ke grilovanému masu,“ dává k dobru recept Němec.

Z projektové dokumentace velkokapacitního vepřínu ve Štítarech na Znojemsku.
Obavy střídá nadšení. Štítary vyhrály spor o počet prasat na chystané farmě

Používat se dá i kořen pýru. Botanik ale varuje před nadměrným užíváním jednotlivých druhů. Některé z nich mohou totiž obsahovat i vyšší množství látek, které v minulosti používali předkové i k magickým rituálům. „Nebezpečné jsou záměny například medvědího česneku s listy konvalinek nebo jedovatých ocúnů. Na místě je varování před durmanem, blínem černým, i když se ve farmacii používají třeba na rozkapávání očí. Nebezpečný je také vlaštovičník. Tady platí pravidlo, že rozdíl mezi jedem a lékem je v dávce,“ varuje Němec.

Zpestření jídelníčku plevelem může podle něj snížit i škodlivé používání herbicidů. „Je to hledání cesty, která je výhodná pro lidi i přírodu, již chceme zachovat i pro další generace. Když totiž začneme používat plané rostliny, nebudeme je už považovat za plevel,“ nabádá Radomír Němec.

Zájemci si mohou jednotlivé druhy porovnat v knihách Divoký zelinář aneb Plané rostliny jako jídlo, koření i lék či Jedlé a nejedlé plevely na polích a zahradách v Podyjí, které Němec vydal. Více se mohou dozvědět i na jeho přednáškách, například v pátek v Kyjově na Hodonínsku.

Jedlé květy už začala na zdobení svých cukrářských výrobků používat Jana Vyskočilová z Brna. „Sedmikrásku a šalvěj poznám bezpečně, ale o jedlých plevelech slyším poprvé,“ zajímala se žena.