Na rozcestí polních cest si ze stromu utrhnout mišpuli, v remízku posedět pod durancií a v aleji podél cesty si pochutnat na moruších. Na pouť za obnovou starých odrůd ovocných stromů se vydali pracovníci správy Národního parku Podyjí. A zlákat na ni chtějí i širokou veřejnost.

„Znojemsko je dlouhodobě silně zemědělsky využívané. V minulosti tu jednotlivé ovocné stromy, ale i linie a remízky tvořily typickou součást krajiny, poskytovaly o polednách stín pracujícím rolníkům, označovaly důležité křižovatky, připomínaly významné události a v neposlední řadě doplňovaly potravní nabídku o různé dobroty od čerstvého ovoce přes povidla, sušené plody či mošty až k rozmanitým pálenkám. V posledních desetiletích se však způsob využití krajiny výrazně změnil,“ tvrdí vedoucí projektu obnovy ovocných sadů v Podyjí Lenka Reiterová ze správy parku.

„Pole jsou dnes obhospodařována velkou mechanizací, mlynáři opustili mlýny, pěší cesty krajinou (většinou za prací) se změnily na nordic walking (většinou od práce pryč) a produkční zahrady u domů se proměnily na zahrady odpočinkové, kde spíše než vysokokmenné ovocné dřeviny mají místo nízké dřeviny okrasné. Staré ovocné stromy v polích a vzdálených sadech dožívají a zřídkakdo cítí potřebu sázet nové. V zahradách byly často vykáceny a nahrazeny cesmínou a čínským jalovcem,“ posteskla si Reiterová.

Právě proto vyklíčil na správě parku záměr pokusit se krajině aspoň částečně vrátit její přívětivou domáckou tvář. „Velké lány bychom alespoň místy rádi rozčlenili bodem, kterého se může bloudící oko poutníkovo zachytit. Alespoň některým starým sadům, které si příroda nelítostně bere zpět, vrátit otisk pracovité lidské dlaně, který by človíčkovi ztracenému v hlubokých hvozdech dodal naději, že není na světě sám,“ popisuje botanička.

Obnova ovocných sadů a roztroušené zeleně je však zásadním přínosem i z hlediska ochrany přírody. „Zelené koruny poskytují útočiště pestrému společenstvu ptáků, vzrostlé stromy hostí ve svém dřevě nepřeberné množství často vzácných druhů hmyzu, mohutné stromy mají ve svém blízkém okolí i příznivý vliv na mikroklima. Nejvýznamnějším podnětem však byla snaha zachovat staré odrůdy ovoce, často přežívající již v posledních zbytcích přestárlých stromů,“ dodává zástupce ředitele správy parku Jan Kos.

První krok na cestě k navrácení starých ovocných odrůd do krajiny Podyjí učinil ochranáři už v roce 1997. V rámci společné expedice tuzemských výzkumných ústavů, zabývajících se genetickými zdroji, provedli první soupis druhů ovocných dřevin na vybraných lokalitách národního parku a jeho ochranného pásma a přilehlé části Dolního

Rakouska. Nejběžnějšími mapovanými druhy byly tehdy jabloně a třešně. „Dále se ale vyskytovala i mišpule německá, ořešák vlašský, hrušně, ze slivoní švestky a myrobalán, místy byly nalezeny i moruše, broskvoně a meruňky,“ vyjmenovává Reiterová.

V říjnu 1998 pak na počáteční krůčky navázalo podrobné mapování nejvýznamnějších ovocných sadů v Podyjí, hodnocení stavu stromů a určování jejich odrůd. Perspektivní jedinci byli označeni čísly, aby bylo v budoucnu možné je opět najít, třeba pro odběr roubů.

Ve větším rozsahu se záchranné práce rozeběhly zase až vloni. „Nasbírali jsme jablka odrůdy moravská jadernička a z nich jsme vyluštili semena k napěstování podnoží. Zásobní školku chceme založit v sousedství lesní školky v prostorách bývalé roty v Podmolí. Do projektu byl zahrnut i sad u hájenky za Lesnou, kde již byly vykáceny odumírající stromy a v příštím roce by měly být nahrazeny novou výsadbou, v ideálním případě starých odrůd. V roce 2009 dále plánujeme prosvětlení vybraných zarostlých sadů a prořez větví starých stromů v nich,“ vypočítává Reiterová.

Pokračovat má i komplexní mapování výskytu ovocných dřevin v NP Podyjí, jeho ochranném pásmu, a posléze i přilehlé části Dolního Rakouska. „Pro tuto část projektu bychom velmi ocenili i spolupráci veřejnosti. Uvítáme jakékoli informace o výskytu starých ovocných dřevin na Znojemsku. Zanedlouho bude možné tyto informace předávat i elektronicky prostřednictvím formuláře dostupného na našich webových stránkách. O tom, že by se našel znalec schopný určit místní tradiční odrůdy jádrovin, ale zejména třešní, si zatím troufáme jenom snít,“ uzavírá Jan Kos.