Předchozí díly seriálu Vesničky a města naleznete ZDE

Postavit na hlavní cestě ze Znojma do Moravského Krumlova hostinec a to přímo u křižovatky, se rozhodl počátkem sedmnáctého století Rudolf Lichtenštejn z Moravského Krumlova. V přízemí asi byla nevelká krčma s krbem a udírnou, v patře bylo několik pokojů pro pocestné. Především koňští handlíři se tenkrát rádi při svých cestách z Moravského Krumlova do Znojma v hostinci zastavili. Najedli se, vyspali a pokračovali dále.

Vesnický tygr

Kromě domu s číslem popisným jedna, který dosud stojí na návsi a je nejstarší budovou v Dobelicích, mají místní i další raritu. Mohou se pochlubit tygrem usurijským. Majitelem neobvyklého domácího mazlíčka Ezra je František Hrubý.

„Mým přáním bylo vždycky pracovat v zoologické zahradě, proto se mi můj sen trochu splnil. Tygrovi je už čtrnáct let a bydlí ve výběhu na zahradě vedle dikobrazů a koníka. Měli jsme i nosála, ale bohužel vloni uhynul,“ popisuje majitel netradičního mazlíčka.

Podle Hrubého není chov takového zvířete, které váží až dvě stě dvacet kilo, právě jednoduchý. „Potřebuje denně tak pět až osm kilo masa, nejlépe skopového nebo hovězího, či tři až čtyři velké králíky,“ říká Hrubý. Tygr Ezro je členem rodiny, ale do výběhu si za ním nikdo netroufne. „Když byl malý, pouštěl jsem ho i volně po vesnici. Přeci jenom je už dnes starší a taky v době podnikání jsem na něho neměl čas. Denně totiž potřebuje až šest hodin přímého kontaktu s majitelem. Ale to se už nedá vrátit,“ přiznává chovatel tygra.

První zmínka o Dobelicích je z roku 1260 a kronika uvádí jméno Jindřich z Dobelic. „Původně se vesnice jmenovala Dubelice, protože na místě, na kterém je nyní obec, stával dubový les. Lidé les pokáceli a dřevo použili na stavbu domků,“ popisuje historii starosta Dobelic Miloš Potůček.

V roce 1350 byla ves rozdělena na dva svobodné dvorce. „Za zmínku také stojí, že Dobelice v roce 1625 připadly pod Moravský Krumlov. Kronika také uvádí další jméno Rudolf Lichtenštejn z Moravského Krumlova, který byl majitelem místního hostince. Je to dům s číslem popisným jedna. Dodnes stojí, je to nejstarší budova ve vsi a je v ní stále hostinec,“ říká starosta.

Nejvíce obyvatel žilo v Dobelicích roku 1890. „Kronika uvádí tři sta deset obyvatel. Dnes se počet místních pohybuje kolem dvou set sedmdesáti lidí,“ uvádí Potůček. Významným rokem pro Dobelice byl letopočet 1928. „Toho roku byla založená kronika a od té doby ji vždycky někdo z místních píše. Dobelice se rozkládají na rozloze čtyři sta dvanáct hektarů a leží v nadmořské výšce dvě stě čtyřicet šest metrů,“ informuje starosta.

Před dvaceti lety se Dobelice opět osamostatnily. „Máme od té doby samostatný obecní úřad a sami si hospodaříme. Nebyla zde kanalizace ani vodovod, prostě tu nebylo vůbec nic. První velkou akcí bylo vybudování vodovodu. V dalších letech jsme Dobelice plynofikovali a zároveň provedli tlakovou kanalizaci. Všechny tři stavby stály hodně peněz, i když jsme na ně získali osmdesátiprocentní dotace,“ říká.

Stěžuje si naopak na nedostatek prostoru na kulturní vyžití. „Nemáme kulturní dům ani žádné jiné prostory. Nyní svépomocí stavíme hasičskou zbrojnici, všichni na ní makají, jak mohou. V ní je místnost, kde se mohou chlapi scházet. Nechali jsme spravit místní kapličku i zvoničku,“ dodává.

Největším problémem pro místní je silnice. „Jezdí tudy denně několik tisíc aut. Provoz je hrozný, auta jezdí ze čtyř stran. Tento problém nás bude tížit asi pořád. Kvůli rychlosti jsme alespoň na začátku umístili radar,“ posteskne si.

Firma místo školy

V Dobelicích byla i škola s jednotřídkou. „Budovu jsme prodali a dnes je opravená a funguje v ní firma. Pracovních příležitostí je v Dobelicích málo, většina lidí za prací dojíždí. Děti jezdí do školy a školky do Rybníků, Vémyslic a Moravského Krumlova,“ pokračuje starosta.

Dobeličtí pravidelně neopomenou tradiční hody. „Pořádáme je venku pod širým nebem. Zatím jsme se na ně ještě nikdy nevykašlali. Letos v létě bychom chtěli oslavit sedmisté padesáté výročí založení Dobelic. Bude to jedna z největších akcí. Už dnes jsme si nechali k této příležitosti schválit znak a prapor, který si právě necháváme vyšívat,“ prozrazuje starosta.

Vážení čtenáři, seriál Vesničky a města najdete také v tištěné podobě každý pátek v Znojemském deníku Rovnost