Obdivují legendární stroje značky Stadion, které jejich majitelé před dlouho očekávanou spanilou jízdou náležitě nablýskali.„Start bude asi za hodinu, prosím, kdo se ještě nezaregistroval, pospěšte, ať se nezdržujeme," hlaholí zvučným hlasem moderátor Daniel Rubeš.

Stále ještě přijíždějí opozdilci a u registračního stanoviště se tvoří dlouhá fronta. Start plánovaný původně na druhou hodinu musí pořadatelé posunout, ale nikomu to ani v nejmenším nevadí.

„Pojď, dáme si zatím limonádu a něco k snědku," zve svoji společnosti jeden z mopedistů a v ruce svírá nezbytný „kokos", stejně jako jeho přítelkyně. Všeobecné veselí vzbudí dáma celá v růžovém na stejně zbarveném mopedu. „Je skvělá, jak si dokáže dělat legraci sama ze sebe. Ještě jí chybí čivava v růžovém oblečku," směje se opodál stojící dívka.

Po chvíli se ale už všech osmdesát závodníků přesouvá na start a zjevně mezi nimi panuje příjemná nervozita a nezbytná špetka zdravé rivality.

„Mám moped z roku 1961, podobné závody mám moc rád a jsem tady po druhé. Zvažoval jsem, jestli nejet na Supermoto do Hrušovan, ale vybral jsem si Dobšice," vysvětluje Bohuslav Hort z Vysočan a hrdě svírá řídítka svého stroje.

Postupně přijíždějí na startovní čáru i ostatní borci. „Dědo, dědo, tady jsem," mává na závodníka v kožené bundě asi pětiletý chlapec. Z okolních domů vybíhají zvědavci a na startu je tedy přihlížejících více než dost. Bílý startovní praporek v rukou starosty Jaroslava Jenšovského uvedl závodní stroje do pohybu.

Za obrovského hluku a kouře se závodníci vydali na jednašedesátikilometrovou trať vedoucí po čtrnácti vesnicích. Výfuky, kouř a řev motorů přehlušily i neúnavného Rubeše.

Z Dobšic zamířili do Dyje, Tasovic, Hrádku, Jaroslavic a odtud na Strachotice. Asi za tři čtvrtě hodiny byl první z nich zpátky. „Na podobných závodech jsem poprvé a nijak zvlášť jsem se nepřipravoval. Nejdříve jsem si ale projel trasu autem, abych poznal terén, jsem totiž z Třebechovic od Hradce Králové a neznám to tady," říká spokojený vítěz Milan Průša.

V závěsu za ním přijíždějí další. „Přijel jsem až pátý. Ze začátku jel moped bezvadně, ale někde v půli cesty přestal jet," lituje Bohuslav Hort, ale i tak jej přátelé pochvalně poplácávají po ramenou. Pomyslnou cílovou páskou totiž projel jen pár minut po vítězi.

Akci pořádali již pátým rokem členové dobšického Moped teamu. Udržovaní padesátníci, kterými mopedy beze sporu jsou, opět prokázaly, že veteráni nepatři do starého železa.