Na plavbu od vodárny k mostu u cesty na Kraví horu vyráží první plavidlo, stylově to jsou necky. „Héj, udělej eskymáka, stejně se budeš koupat," hlaholí za statečně pádlujícím prvním aktérem Jan Drozd, který mezitím nasedá do prvního ze svých dvou plavidel, jakéhosi letadélka.

U břehu ale na hladině čeká jeho ještě svéráznější dílo. Černá lokomotiva se dvěma vagony. „Tu jsem měl na Neckyádě už loni. Aby to nebylo úplně stejné, přidělal jsem letos ještě dva vagony," vysvětluje Drozd.

Majitel nedalekého muzea motorismu a velký milovník motorů všeho druhu postavil plovoucí lokomotivu poctivě, ze železa. „Má to nějaké tři metráky, teoreticky je spočítané, že by se to mělo na vodě udržet, ostatně jsem to i zkoušel. Dole jsou polystyreny, které by měly lokomotivu udržet. Teď ještě uvidíme, co s tím udělají ty vagony," podotýká. S úsměvem ale hned přiznává, že nedobrovolná koupel může čekat i jeho. „Je to padesát na padesát, upřímně řečeno, jednou jsem s ní plaval dobře, jednou se mi převrátila," poznamenává Drozd a vyráží prozatím se svým letadélkem na úspěšnou plavbu.

Kolem řeky a na mostě se mezitím shlukuje několik stovek přihlížejících. Dobře se baví a každé plavidlo, ať je to chlapík pádlující na posteli, nebo děvčata na maličkém plavidélku z plastových lahví, vesele zdraví.

Na vodu se chystá i Vavřinec Číhal. „Na Neckyádě jezdíme pravidelně. Plavidlo máme pokaždé jiné, aby byla nějaká zábava. Loni jsme si postavili double decker, dvoupatrový autobus. Letos máme růžový cadillac," popisuje Číhal.

Originální plavidlo vzniklo během tří dnů. „Stavěli jsme to s dětmi, takže třikrát déle. Pokud jde o materiál, to už máme vyzkoušené, recyklujeme a rekuperujeme, takže dřevo, kartony a papír," usmál se Číhal a za zvuku písničky Elvise Presleyho vyrazil i on na svou plavbu po Dyji k mostu obsypanému diváky.

Ti za chvíli tleskají pozoruhodnému vodnímu hradu, ze kterého posádka vystřeluje na pozdrav i několik koulí z kanonu. „Zeptal jsem se svých tří dcer, s čím by chtěly na Neckyádu vyplout, a řekly, že chtějí hrad. Tak jsme ze dřeva postavili tenhle vodní hrad Švihlov," říká Jan Nekvasil. Jak dodává, stavba zabrala asi dva týdny. „Měli jsme ho připravený už loni, ale zastihl nás déšť, takže na vodě se můžeme předvést až dnes," dodává Nekvasil.

Zatímco diváci čekají na další plavbu, nese jeden chlapík svým kamarádům pivo. Snad aby se v horkém odpoledni zchladil, jde poslední kus cesty vodou. Řeka je mu u břehu sotva po pás.

U loděnice je slyšet houkání a vznáší se bílý dým. Přišla chvíle pro vláček Jana Drozda. Diváci opět tleskají a lokomotiva i vagony bezpečně plují k mostu. „Když jsem ji měl vystavenou v muzeu, jako poutač na Neckyádu, mysleli si někteří návštěvníci, že je to skutečná důlní lokomotiva, která vozila uhlí na povrch," usmívá se po úspěšné plavbě Drozd.