Nyní devadesátiletá spisovatelka, která většinu života strávila v rakouské metropoli Vídni, se ze svých vzpomínek nově vypisuje také v češtině. Před dvěma měsíci totiž vyšla česky její teprve druhá kniha. Poslední rok 1938. „V knize jsem, pochopitelně s literárním odstupem a zpracováním, kromě autobiografických prvků popsala i vlastní vzpomínky. Vše, co jsem v tomto malém románu vylíčila, se skutečně stalo,“ přibližuje Tielschová dílo, které popisuje rok 1938 v malém jihomoravském městě očima devítileté Elfi Zimmermann.

V knize Tielschová líčí, jak vedle sebe z počátku v poklidu žijí Češi, Němci i Židé. Později je vše jinak. Ze dne na den zmizí její židovská kamarádka. „Když jsem knihu prezentovala v Českém centru ve Vídni, přišla za mnou po předčítání jedna z návštěvnic. Prozradila mi, kdy a kde přišla o život moje židovská kamarádka a její malý bratr. Obrovsky to se mnou otřáslo a opět jsem si uvědomila, jak velké štěstí přežít jsem měla,“ vypráví uznávaná spisovatelka, která dlouhé roky zastávala funkci místopředsedkyně rakouského PEN klubu.

Jak přiznává, s češtinou spíše bojuje. „Bohužel jediné, co ovládám bez rakouského přízvuku, je výslovnost. Jako dítě pro mě byla naprosto přirozená. Za ty roky však ztrácím slovíčka. Během Hitlerovy éry jsem téměř neměla možnost mluvit česky nebo se česky učit. Později ve Vídni jsem sice navštěvovala české kurzy, ale mnoho mi nedaly. Měla jsem tehdy navíc i málo času se řeči plně věnovat,“ mrzí Tielschovou.

Na své dětství v Hustopečích vzpomíná žena, která navštěvovala také gymnázia v Mikulově a ve Znojmě, s láskou. „Většina obyvatel Hustopečí, které mělo tehdy i druhý oficiální název Auspitz, byla německého původu. Město bylo tedy dvoujazyčné. I díky tomu bylo moje dětství prosluněné a barevné. Rozhodně víc, než kdybych vyrůstala v oblasti, kde se hovoří pouze jednou řečí,“ říká Tielschová.

Jak zdůrazňuje, pro děti bylo tehdy naprosto vedlejší, jakou řečí se v jejich rodinách mluví. „Mezi chlapci nebylo důležité, jestli mluví česky nebo německy, ale ze které ulice pocházejí. Nestavěly se proti sobě české a německé děti, ale děti ze Hřbitovní ulice proti těm z Nové,“ usmívá se sympatická spisovatelka.

Nenávist a nepřátelství podle ní pramení z věcí, které mají jen pramálo společného se soužitím obyčejných lidí. „Bohužel nejsou lidé na naší planetě o moc moudřejší, než byli tehdy. Tedy alespoň ne ti, kteří by měli moc a možnosti něco změnit,“ myslí si Tielschová.

Poselstvím knihy Poslední rok 1938 má být pravda. „Snažila jsem se čtenářům zprostředkovat moje vzpomínky dětsky naivníma očima. Snad se mi to podařilo,“ říká spisovatelka.

Na české verzi přebalu knihy Poslední rok 1938 se podílela také vedoucí hustopečského muzea a galerie Soňa Nezhodová. „Kniha se vyznačuje vysokou mírou objektivity, a tím, jak mi autorka řekla, že se jí minulost zjevuje až téměř v detailech. Dokáže přemýšlet jako dítě, kterým byla v roce 1938. I nám se zprostředkovaly a oživily události, které vedly k nejděsivější katastrofě, jakou Hustopeče, odstoupené moravské území, zažily,“ sděluje Neshodová.

O velkém významu knihy mluvila také Martina Slouková z brněnského nakladatelství Books & Pipes, které Poslední rok 1938 vydalo. „Říká se, že nejlépe lze poznat a pochopit velké dějiny, potkáme-li se s malými dějinami. To se v knize právě děje. Malá Elfi prožívá velké dějiny, aniž to tuší, a my je prožijeme v malé jihomoravské obci s ní. A učíme se porozumět, jak to tenkrát bylo, abychom nemuseli tragické chyby dějin opakovat. Naslouchat pamětníkům, kteří jsou ochotni nám své zážitky vyprávět, je to nejmenší, co můžeme udělat,“ zamýšlí se Slouková.

Kdo je Ilse Tielschová
- Narodila se v roce 1929 v Hustopečích do rodiny lékaře. Navštěvovala také gymnázia v Mikulově a ve Znojmě
- Těsně před koncem druhé světové války uprchla do Rakouska.
- Ve Vídni vystudovala germanistiku a žurnalistku. V roce 1953 získala doktorát z filosofie.
- Literatuře se plně věnuje od roku 1964. Je autorkou románů, kratších próz, esejů, cestopisů, rozhlasových her i poezie.
- Poslední rok 1938 z brněnské nakladatelství Books & Pipes je její druhou knihou vydanou česky.