Kdysi nejmocnější znojemský úředník se nedávno sám rozhodl vypovídat, teď už má za sebou první tři dny výslechu. A nebudou poslední. Další výslech chystá vyšetřovatel na první týden v dubnu.

I pak bude zasedací pořádek ve výslechové místnosti jasně dán. Krejčíř si v kanceláři sedne dopředu čelem k vyšetřovateli, ale zády k ostatním advokátům, aby se s nimi nemohl případně domlouvat a to ani očima. Kromě vyslýchaného bude přítomen vyšetřovatel s další policistkou, státní zástupce, jeden až dva Krejčířovi advokáti a okolo pěti právníků od ostatních obviněných. I ti totiž mají právo u jeho výslechu být. Ve výslechové místnosti je tak poměrně těsno. „Máme tam takové rozvrzané židle. Tedy žádné pohodlí, že bychom seděli v křeslech a popíjeli kávu,“ popisuje s ironií v hlase větší kancelář, kde k výslechu dochází, samotný Krejčíř.

Policisté začínají s jeho výslechem vždy o půl deváté ráno a končí okolo čtvrté odpoledne. Pak sepisují výpověď, dávají ji přečíst a podepsat všem přítomným a kolem páté všichni z brněnské expozitury protikorupční policie odcházejí. „Máme samozřejmě přestávku na oběd a advokáti si občas odskočí na kuřáckou pauzu,“ doplňuje muž, kterému hrozí až dvanáct let ve vězení.

Šedesát stran

Už dnes zabírá jeho výpověď asi šedesát stran textu. Nic překvapivého v ní ale podle všeho není. Na přímou otázku, zda se k něčemu konkrétnímu sám přiznal, odpovídá totiž Krejčíř smíchem a slovy: „Rád bych se přiznal, ale nevím k čemu. Všechna vznesená obvinění jsem odmítl a odmítl jsem i tvrzení o ovlivňování veřejných zakázek. Nevím, zda policie z mé strany podobné odpovědi či informace očekávala. Žádná zakázka, která byla projednána a schválena městskou radou nebo společností RTS, nebyla nezákonná. Nevím tedy, co by kdo jiného ode mě očekával. Na otázky policistů jsem nicméně odpověděl a odpovím i na všechny ostatní. Pokud někdo řekne, která konkrétní zakázka byla nezákonná, tak se k tomu vyjádřím.“

Žádné novinky nezjistil z Krejčířovy výpovědi ani krajský státní zástupce Ivan Hrazdíra, který vyšetřování dozoruje. „Pan Krejčíř už tři dny vypovídal. Další kolo výslechů máme naplánováno na první týden v dubnu. Žádné nové informace jsme se ovšem z jeho výpovědi nedozvěděli, drží se své obhajoby tak, jak jsme očekávali. Nemyslel jsem si, že by se snad k něčemu doznal a ani se to nestalo,“ potvrdil Hrazdíra.

Výtku ohledně účelovosti svého rozhodnutí vypovídat až na samotný závěr vyšetřování, tedy rok a půl po svém zatčení přímo na znojemské radnici, Krejčíř opakovaně odmítá.

„Po zatčení jsem byl osmačtyřicet hodin zadržen v cele bez oken, v jednom oblečení, neumytý, neoholený. V té chvíli jsem byl v psychickém stavu, kdy jsem nebyl schopen vypovídat. Pak jsem byl dva měsíce ve vazbě, po které jsem nebral žádné uklidňující prášky a čekal jsem, co bude dál. Nikdo mě ale kvůli výslechu nekontaktoval,“ popsal Krejčíř.

Před Vánocemi roku 2010 se na stopadesátitisícovou kauci dostává z vazby. „Můj psychický stav se tím rapidně zhoršil, což potvrzují prakticky všichni lidé propuštění z vazby. Nevíte kdy, jak a na jak dlouho se do vězení zase vrátíte. Začal jsem brát uklidňující prášky a to jsem policistům doložil. V tu dobu jsem byl podruhé vyzván k výpovědi. Odmítl jsem výpověď ne proto, že bych nechtěl vypovídat, ale protože jsem nebyl pod uklidňujícími prášky schopen správně reagovat. Uběhl ale další rok a opět mě nikdo nekontaktoval. Dlouho před prázdninami moji právníci avizovali, že jsem připraven vypovídat. K výpovědi jsem se sám přihlásil ve chvíli, kdy se blížil konec vyšetřování. Vypovídat je moje právo a já ho využívám,“ uzavírá Krejčíř.