„Vyrůstala jsem v ateistické rodině a v šestnácti letech jsem začala hledat odpovědi na filozofické otázky. Bydlela jsem s rodiči v Pelhřimově a místní pan farář sboru Českobratrské církve evangelické mi přiblížil Starý zákon. Snad i jeho zásluhou jsem se později nechala pokřtít a rozhodla se pro křesťanskou cestu,“ vzpomíná Špinarová.

Zajímala ji teologie a filozofie. Vystudovala Biblickou školu pro laiky v Hradci Králové. „Cílem studia bylo, kromě seznámení se s biblí, také přiblížit práci s dětmi nebo péči o potřebné. Tehdy jsem si vůbec nedokázala představit, že bych mohla dělat farářku. Měla jsem před tímto povoláním jakýsi vnitřní ostych,“ přibližuje své další období.

Její cesta vedla poté na vysokou školu, na evangelicko- teologickou fakultu. „Postupně moje rozhodnutí o další životní cestě krystalizovalo. Pracovala jsem v pražské neziskové organizaci Focus zaměřené na pomoc lidem s psychickým onemocněním,“ vysvětluje.

Z Prahy zamířila do Znojma, protože věděla, že zdejší farářka odešla a je zde volné místo. „Jela jsem se představit členům zdejšího sboru. Vzájemně jsme se poznávali a potom mne sborové shromáždění zvolilo. V naší církvi není farář dosazován na místo, ale volba probíhá touto, poměrně demokratickou, cestou,“ vysvětluje .

Je také členkou a místopředsedkyní Okrašlovacího spolku. „Nevím, jak to vnímají ostatní, že jsem farářka, ale já vystupuji taková, jaká jsem. A cítím se mezi nimi dobře,“ říká.

Rodiče Špinarové žijí v Pelhřimově. Celou dobu ji na studiích podporovali, i když jejímu rozhodnutí nerozumněli ve studiu teologie neviděli žádný praktický cíl. „Velmi si jich vážím.,“zakončuje.