Podobně početné skupinky viditelně spokojených turistů se naopak vracejí ke svým autům. Je mezi nimi také Marek Schmidt z Brna. „Jsme na Bítovsku na dovolené, takže jsme o jarmarku věděli. Bylo to moc zajímavé. Pro nás to byla příležitost podívat se, co také lidi dělají, a děti si koupily něco hezkého na sebe. Návštěvnost je dnes opravdu velká, lidí je tu poměrně dost,“ konstatuje Schmidt.

Když hosté vstupují na hradní nádvoří, obklopí je velmi pohodová atmosféra. Před malou chvilkou dohrál flašinetář a nyní je slyšet jen občasný povyk a smích dětí. Pod stromy sedí desítky mrňousů i s rodiči a vyčkávají na zahájení Furiantské pohádky. „Začne to za chvíli,“ říká kastelán hradu Jan Binder, který stojí blízko vchodu do hradu, kam se někteří turisté právě vydávají na prohlídkovou trasu.

Kastelán má v ruce velký svazek klíčů a na krku fotoaparát. „Je to naše tradiční akce, kterou po oba dva dny navštíví dva až dva a půl tisíce lidí. Na tento víkend jsme pozvali kromě divadelníků i třicet stánkařů. Přijelo jich jen patnáct, ale i tak zaplnili pěknou část nádvoří,“ hodnotí spokojený první muž hradu.

A už to začíná. Dvojice herců lehce upoutává pozornost nejmenších diváků. Děti sedí v prvních řadách na trávě před přírodním pódiem s jednoduchými kulisami. Další řady pro diváky tvoří židle, které jsou obsazené do posledního místa. Mnoho rodičů stojí okolo, své malé děti mají tátové na ramenou, mámy v náručí. „Jak to vlastně všechno začalo? Byli jednou dva furianti,“ začíná vyprávět příběh jeden ze dvojice divadelníků a děti soustředěně poslouchají.

Mezitím přicházejí další skupinky lidí. Některé přiláká hned první ze stánků. Na pultu je barevných pytlících z přírodního materiálu pečlivě vyskládané nejrůznější koření. „K čemu je dobrá tahle bylinná měsíční kůra?“ ptá se jeden z hostů mladého muže na druhé straně pultu. Ten mu ochotně vysvětluje účel a způsob použití.

Nedaleko si malý kluk zkouší vyrobit pod dohledem řezbáře malé dřevěné autíčko. Poslední úder kladívka a je hotovo. Turisté odpočívají na lavičkách ve stínu vzrostlých stromů, někteří nahlížejí do hradní kaple. „Moc se nám tu líbí. Jsme tu poprvé,“ říká Kamila Vainerová z Děčína a společně s rodinou mizí v dalším zákoutí hradu Bítov.