„Holubi se mi líbili už tehdy, když mě k nim přivedl starší kamarád. Staváci, pěkní volatí ptáci, mi tehdy učarovali a baví mě dodnes. Dokud budu mít místo a chuť, budu je chovat pořád,“ říká Gregor, mimo jiné zastupující předseda práčské organizace svazu chovatelů.

Holubářství je podle něj svého druhu sport a chovatel si nemůže být jistý tím, že své úspěchy z minulých let snadno obhájí. „Holubi se pořád mění, vždycky je co vylepšovat. Každý rok začínáme znovu a to mě právě baví,“ vysvětluje skromný chlapík, který má doma mimo jiné pohár nejlepšího chovatele Znojemska z uplynulého roku.

Své holuby chová hlavně právě pro soutěže na výstavách. „Důležité je, aby měli správnou figuru, byli zdraví a celkově pěkně vypadali,“ vypočítává základní požadavky na soutěžní exempláře. Když se pak zkušený chovatel prochází mezi klecemi s desítkami a stovkami vystavených ptáků, hned si všímá, zda má ten či onen český stavák, moravský pštros, koburská hrdlička či jiný holub patřičně rostlé tělo, hlavu či vole.

Do Práčí si podle všeho chovatelé nejezdí dělat ostudu, na dobrou polovinu klecí připsali hodnotitelé poznámku minimálně o čestném uznání. Gregor své holuby chová v holubníku pod střechou. „Nedokáži si představit, že bych měl holuba ve voliéře, i když takové druhy také existují. Já ale chci, aby mi pěkně vrkali na střeše a abych se cestou z práce mohl dívat, jak hezky létají nad domem,“ dodává chovatel.

Dovnitř se holubi stěhují na zimu. „Přes léto s nimi tolik práce není. V zimě jim musíme víc chystat krmení a dvakrát denně vyměňovat vodu. Musím poděkovat manželce, že se o ně přes zimu stará, zatímco já jsem v práci,“ shrnuje Gregor.