Už jste se letos dostali na Dyji, když jste na jaře museli kvůli nízkému stavu vody zrušit tradiční odemykání řeky?
Kus Dyje už jsme si sjeli, podmínky nebyly ideální, ale v danou chvíli řeka sjízdná byla. Mimoto jsme se dostali už i na divokou vodu, za kterou jezdíme relativně nedaleko, do Rakouska.

Z Dyje pod Znojmem se v posledních letech začala stávat vodácká řeka. Bude ji možné letos sjet třeba až někam k Hevlínu?
Vodáci jsou optimisté, proto věřím, že to možné bude. Zatím to vypadá, že zájem sjet Dyji bude i letos, záležet samozřejmě bude na podmínkách těsně před akcí, kterou lidé na Dyji naplánují. Teď se jezdit dá, trochu složitější je situace na jezech. Vodu z ní totiž odebírají náhony nad jezy, a než ji dál po toku vrátí, bývá řeka dost suchá.

Jak dlouho jste členem vodáckého oddílu?
Od svých deseti let, což bude nějakých osmadvacet let. Vedení oddílu jsem postupně přebíral od svých osmnácti let. Máme nyní stovku dětských členů, asi dvacet až třicet kormidelníků, tedy mladých mezi patnácti a osmnácti lety. K tomu musíme připočítat rodiče, kteří také jezdí na vodu, a další. Kolem oddílu se celkem pohybuje kolem dvou set lidí.

Co se děti v oddíle naučí?
Začínají na klidné vodě na pramici a postupně se učí zvládat různé výzvy. Nejprve přejdou na kanoe a ve třinácti nebo patnácti letech pak před sebou mají další výzvu, kterou v té době děti potřebují, v našem případě je to divoká voda. Snažíme se děti naučit, aby ji jezdily bezpečně, aby se naučily poznat její úskalí, nepřeceňovaly síly, uměly si navzájem pomoci. Naše členy to většinou baví a to je pomáhá v oddíle udržet v složitějším období dospívání.

Co chystáte na prázdniny?
Starší děti budou dva týdny na táboře na Wartě v Polsku, střední kategorie jede na týden na Lužnici a s těmi nejmladšími a jejich rodiči pojedeme na pár dní na Dyji pod Znojmem.

Proč jezdíte na Wartu? České řeky už znáte nazpaměť, nebo na nich v létě není k hnutí?
I proto, že na nich je už na každém kroku nějaký stánek, každé tábořiště už pomalu má teplou sprchu. My se naproti tomu snažíme dětem zprostředkovat něco z přírody, kde se musí postarat o sebe. Snažíme se, aby děti cítily, že se starají o sebe bez výdobytků civilizace.

Kam sám rád vyrážíte na vodu?
Taková Vltava je krásná řeka, ale v době od poloviny června do konce srpna nemá s vodáctvím nic společného. Devadesát procent lidí tam bohužel jezdí za alkoholem, což se s vodáctvím neslučuje. Obecně mám rád všechny české řeky v úsecích, kde není moc lidí a nedají se sjíždět běžně. Například jsme letos na jaře jeli Lužnici z Gmündu do Suchdola, krásný úsek na úplně horním toku řeky. Vůbec nejkrásnější pro mě byla Vltava z Borové Lady vysoko nad Lipenskou přehradou. Obvykle v těchto úsecích je voda jen pár dnů na jaře za ne úplně pěkného počasí.

Čím je pro vodáky zajímavá Dyje pod Znojmem?
Určitě meandry mezi Krhovicemi a Hevlínem. Jsou to jedny z vůbec posledních přírodních meandrů, které v republice máme. Navíc má člověk pocit, že pluje úplně opuštěnou krajinou, na dvaceti kilometrech vidí tak dva silniční mosty a jinak jen lužní les a pět šest metrů vysoké břehy. Musí to uchvátit každého, kdo nevyrazil na vodu jen proto, aby si lehl do lodě a popíjel.

Co si myslíte o přísnějším dohledu nad vodáky, kteří by podle zákona vůbec pít neměli?
Na vodu rozhodně nepatří právě tvrdý alkohol. Tolerovat by se mělo a mohlo pár piv. Když má vodák hodně upito, může podcenit nebezpečí, která hrozí i na českých řekách. Je jen věcí štěstí, že v posledních tuším dvou letech nebylo například žádné utonutí na jezech. Opilí vodáci navíc často obtěžují své okolí, ať už rybáře, vesnice, kterými projíždějí, a podobně.

Jak jste se k vodáctví dostal vy? Rodinná tradice?
Úplně náhodou přes kamaráda, spolužáka na základní škole. Chytla mě tam nejspíš romantika a dobrodružství, které člověk na vodě zažije. Jste v přírodě, musíte se o sebe postarat, stále řešíte, kde a jak se utábořit, jak sjet nejbližší jez, jestli je bezpečný, nebo ne. To člověka tříbí, stále to před něj staví nějakou drobnou výzvu. Od začátku jsem cítil, že mi oddíl dal mnoho do života, což jsem pak mohl předávat dětem v oddíle dál.