Jak jste se dostali k bádání o kamenných křížích z Krumlovska?
Jako rodina evidujeme památky, jezdíme po regionu a dokumentujeme. Kříže nás zaujaly už tím, že jsou místní, že pocházejí z lokálních dílen. Postupně jsme začali hledat souvislosti i to, kam až sahá jejich výskyt, kdo je tvořil a kdo byli jejich fundátoři, tedy ti, kdo je nechali postavit. V tom udělala největší práci naše dcera Štěpánka, která se pustila do archivního bádání.

Váš výzkum je už hotový?
Výzkum v terénu je hotový, prakticky uzavřené je i Štěpánčino bádání v archivech. Během několika let plánujeme vydat k tématu monografii, ale to ještě budeme muset kříže znovu objet a kvalitně nafotit.

Říkal jste, že výzkum je uzavřený, čím byl daný jeho rozsah?
Svým územím přesahuje oblast asi třiceti nebo čtyřiceti vesnic širšího Krumlovska, Miroslavska a Hrotovicka, kterými se soustavně zabýváme. Kříže totiž pocházely ze dvou dílen, jedna byla v Krumlově a druhou jsme identifikovali v Nové Vsi u Oslavan. V obou případech šlo o centra se staletou tradicí vázanou na dostupnost vhodné suroviny. Kříže z těchto dílen putovaly až na Bítešsko, Hustopečsko nebo k Moravským Budějovicím či ke Znojmu.

Z jakého období tyto kříže pocházely a čím se vyznačovaly? Kolik se jich dochovalo?
Jde o celokamenné kříže, včetně postavy Krista. V oblibě byly v době zhruba mezi lety 1780 – 1850. Pak už s nástupem průmyslové revoluce byly k dispozici mnohem levnější litinové kříže. Máme jich zdokumentovaných kolem sto sedmdesáti.

Jak jste poznali, že patří do produkce zmiňovaných dílen?
Kříže jsou si navzájem podobné, protože je tvořili řemeslníci, ne umělci. A ti se drželi jednoho daného vzoru. Podle toho jsme je mohli postupně určit. Velká většina křížů byla také datovaná. Postupně jsme z matrik zjišťovali kameníky a to nám v některých případech potvrdily i podpisy tvůrců na samotném kříži.

Proč je lidé pořizovali a umisťovali do krajiny?
Bývaly to někdy zvláštní příběhy. Vůbec nejčastěji byl fundátorem postarší muž, zpravidla vdovec. V některých případech šlo o zámožnější sedláky, jindy o mlynáře či hostinské, zkrátka příslušníky ekonomické elity venkovského prostředí. Často pořizovali tyto památky bezdětní manželé. Tito lidé si za celý život našetřili určitý obnos peněz a na sklonku života ho chtěli smysluplně využít, zvlášť když neměli žádného dědice. Kamenné kříže byly tehdy nákladná věc, stály třeba sto zlatých. Někdy vznikaly na základě zbožných odkazů v poslední vůli, jindy odrážely neštěstí v rodině, kde náhle zemřela dcera, jediné dítě, pro kterou již měli připravené věno. Po její smrti pak rodiče pořídili z odložených peněz kamenný kříž.

Kříže, které potkáváme při vycházkách, tedy mohou být vzpomínkou na dávná neštěstí…
Nemusí to tak být vždycky. Lidé je mohli postavit i jako dík za uzdravení. Štěpánka v archivech doložila i kuriózní případ, kdy už tehdy někdo vyhrál v loterii a půlku vyhrané sumy obětoval na postavení kříže. Někdy našla i konkrétní pozůstalosti. Jde o případy, kdy lidé při posledním pořízení předali grunt, rozdělili odkazy a při tom zanechali peníze i na pořízení kamenného kříže. To museli pozůstalí dodržet, i když pak kříže postavili třeba až deset let po smrti zůstavitele.

Zůstávají vzpomínky na příběhy, které za vznikem některých křížů stály, v místní paměti dodnes?
Na křížích bývá často napsáno, kdo je nechal postavit, ale přece jen vzpomínky sahající do devatenáctého století a dál jsou už hodně zpřetrhané. Ještě bych měl zmínit, že důležitými fundátory byly obce nebo farnosti.

Proč kříže obce stavěly?
Typicky šlo o zakládání nových hřbitovů v důsledku josefinských reforem, které zakazovaly pohřby na hřbitovech v obci u kostela. Nové hřbitovy pak vznikaly během následujících desetiletí a obce či farnosti pro ně pořizovaly hlavní kamenné kříže. V několika případech je obce nechaly postavit na památku odchodu Francouzů po napoleonských válkách a jako upomínku na epidemii cholery. Obvykle na nich najdeme zvěčněná jména a funkce všech tehdejších představitelů obce.

Mluvil jste o vydání publikace. Tuším, že vaše dcera už svou část výzkumu představila ve středoškolské soutěži?
Prozkoumala v archivech fundátory křížů a jejich příběhy. Na základě dochovaných dokladů se jí podařilo potvrdit, ze kterých dílen některé z křížů vzešly. Výsledkem byla čtyřsetstránková práce do středoškolské odborné činnosti, se kterou vyhrála celostátní kolo. S publikováním počítáme, ale nějakou dobu to ještě potrvá.