Druhou rukou ovládá velké auto. Před měsícem spatřila světlo světa jeho první sbírka básní Psáno životem. Verše, které kniha obsahuje, jsou staré asi dva roky. „Básně píšu už asi patnáct let, ale až poslední rok je dokumentuji a dávám na papír. Začal jsem je skládat v době, kdy byly dostupné mobilní telefony. Nikdy jsem je totiž nepsal na papír, ale vždy formou SMS zprávy,“ popisuje Hait.

V lednu vydal první sbírku básní. „Každá vychází z momentální životní situace, nálady a emoce. Básničky mě vždy napadají za volantem kamionu. Jsem totiž celý týden na cestách, jezdím do zemí Evropské unie. Na návěs mi naloží zbraně, trhavinu, či elektroniku a já vyrazím s policejním doprovodem do světa. Vezmu mobil a píšu do té doby, dokud mám k dispozici znaky,“ popisuje Hait. „U prvních mobilů jsem měl k dispozici méně znaků, tak básničky byly krátké. Dnes už jsou o mnoho delší. To znamená, že ve druhé knize, která brzy spatří světlo světa, jsou básničky s více slokami. Všechny jsem posílal kamarádům i přítelkyni. Dříve se holky na ně chytily, ale dneska už je to úplně jinak,“ vzpomíná muž.

První knihu Psáno životem dopsal vloni v srpnu. „K tomu abych básně vydal mne přemluvili přátelé. Největší impuls a o jejich zveřejnění se postarala dlouholetá kamarádka Renata Nikolaiová, která mě nadále podporuje. Sám bych knihu nikdy nevydal, neměl bych odvahu,“ dodává.

Dnes má autor z knihy smíšené pocity. „Reakce jsou všelijaké. Například jeden kamarád mi řekl, že takové básničky píšou malá děcka v páté třídě. Kdybych denně potkal dva takové lidi stejného názoru, nikdy bych do toho nešel,“ uvažuje Hait.

Nyní už má Hait připravenou další knihu, která se bude jmenovat Odraz života. Momentálně ji chystá do papírové podoby. „Čeká na svázání. Od té první se bude lišit barvou desek, počtem a délkou básniček. Řekl bych jí, že je lepší, než první sbírka. Napsal jsem ji v krátkém období, asi za pět měsíců. Sám sobě jsem si dal za úkol, že denně musím napsat jednu báseň. Každé ráno jsem vstal a jednu složil a hned jsem ji poslal ke zhodnocení. Někdy mi kamarádi odpověděli, tuhle nikam nedávej, ta se ti nepovedla,“ vzpomíná. „Mé básničky se nejvíce týkají lásky, protože ji hledám celý život,“ zasní se básník a řidič v jedné osobě.