K hasičům nastoupil hned po vojně. „To mi bylo dvacet let. Oslovil mne tehdy známý. Tehdy ještě v Hrušovanech nebyla stanice, byli tu jen dobrovolní hasiči. Začínal jsem proto ve Znojmě," vypráví Karásek.

Zkušený hasič s volbou profese neváhal. Práce jej zcela pohltila. „Už to nešlo nikdy opustit," usmívá se nejstarší hasič, který až do konce právě skončeného roku vyjížděl s kolegy k ostrým zásahům.

Když se ohlíží za desítkami let služby, promítá se mu v hlavě spousta událostí. „Ta nejhorší vzpomínka je na událost, kdy v roce 1983 zahynul ve službě můj kolega. Propadl se při zásahu střechou. Sloužil jsem s ním osobně, i když v ten kritický den jsem měl volno. Byl to výborný kluk," vzpomíná na tragédii Karásek.

Ve službě ovšem zažil i opačné zásahy. „Zachraňovali jsme třeba dítě v pečovatelském domě, kam si lidé chodí pro obědy. Ten prcek nějak strčil hlavu mezi mříže v zábradlí, a tak jsme rozpínákem tyče roztáhli. Děcko ani nebrečelo, spíš z toho mělo legraci," naznačuje Karásek.

A co bude dělat v důchodu? „Nudit se nebudu. Mám spoustu koníčků, například sběratelskou vášeň. Sbírám například kalendáříky. Mám jich více než tři tisíce kusů. Věnovat se také budu rodině a vnoučatům," říká Karásek.

Věnovat se chce také dobrovolným hasičům. „Rád bych. Uniformu stále mám," podotýká hasič.