Jednání se mohou táhnout několik měsíců. „Víme, že bezúplatný převod není reálný. Budovu chceme odkoupit. Zatím ale nemáme představu o ceně. Počkáme na nabídku, a pak o ní budeme uvažovat. Nádražní budova patří k Hevlínu, je na všech historických fotografiích či pohlednicích," sdělil starosta Hevlína Antonín Pichanič.

Podle něho by v prostorách našlo své místo kromě železničního muzea i muzeum věnované historii obce. Pokud se představy Hevlínských naplní, mohlo by být proměněné nádraží novým turistickým cílem. „Leží totiž padesát metrů od cyklostezky," uvažoval Pichanič.

Státní organizace, která budovu spravuje, nyní musí stanovit cenu na základě znaleckého posudku. „Obec o prodej požádala. Žádost v současné chvíli posuzujeme," sdělil Marek Illiaš ze Správy železniční dopravní cesty.

Nyní je na řadě znalecký posudek a schvalování příslušnými institucemi. „V případě Hevlína nemůžeme přes média ventilovat naše stanovisko dříve, než je bude znát samotný žadatel," dodal Illiaš.

z historie
V roce 1910 se dočkala zastávka v Hevlíně rozšíření. Jednopatrová přijímací budova dodnes stojí v téměř původní podobě. K dokonalosti původního provedení chybí tvarování koruny komínů, nápis názvu stanice a jiné drobné detaily.

Zdroj: Materiál Ivana Janušky

Vlaky přes Hevlín jezdily sto pětačtyřicet let. Poslední vlak tudy projel v červnu 2010. O zapsání výpravní budovy jako kulturní památky usilovali nadšenci ze Spolku pro veřejnou dopravu na jihozápadní Moravě, což se jim před třemi lety nakonec podařilo. „Aktivitu na záchranu budovy vítáme. Z případů na jiných místech víme, že statut kulturní památky neznamená, že bude budova zachráněná. Pokud o jejím osudu rozhodují lidé v Praze nebo Brně, má to jinou váhu než rozhodnutí lidí, kteří v místě žijí a jsou tam doma," vzkázal předseda spolku Martin Kouřil.

Domnívá se, že při rozprodávání či bezúplatném převodu majetku by měl stát jednat podle stejného principu. „Tratě má stát postupně nabízet k prodeji, pokud se prokáže, že o ně není zájem, má přijít na řadu bezúplatný převod. V případě kulturní památky je v zájmu státu i společnosti, aby byla zachovaná. Umím si představit i nějakou výjimku ze zavedených pravidel," dodal Kouřil.

Naznačil, že i trať samotná skýtá řadu využití pro turisty. Naznačil, že by se v sedmikilometrovém úseku mezi Hevlínem a Hrušovany nad Jevišovkou mohla po železnici prohánět šlapací drezína, která by přilákala k výletům například rodiny s dětmi. „Na druhé straně je znovu aktuální projekt na oživení trati z Hevlína do Laa. Z provozního hlediska ale není důležité, kdo je majitelem výpravní budovy. Je možné, že by v budoucím železničním muzeu byla vyčleněná provozní místnost pro tři zaměstnance," zakončil Kouřil.

O spojení do Rakouska trať přišla nejprve na konci druhé světové války a poté znovu, s nástupem komunistického režimu. Rakušané na své straně trať modernizovali a elektrifikovali z Vídně až na jihomoravskou hranici. Myšlenka na obnovení tratě je stále živá. Dopravní specialisté hodlají zpracovat v příštím roce studii, která by měla odpovědět na otázky, kolik by propojení do Laa stálo a jak by bylo nejsnadněji proveditelné.