Hnanice Před hnanickým kostelem je v sobotním odpoledni nezvykle živo. Prostranství je plné lidí a je slyšet kapelu, jak vyhrává „Břeclavská kasárna malovaná". Slunce se škodolibě schovalo za mraky, ale ani studený vítr neodradil chasu oblečenou v pestrobarevných krojích od tance pod širým nebem.

Tetky s šátky na hlavách oblečené v širokých sukních postávají u kostela s mísami a košíky plnými dobrot, které nabízejí ostatním k ochutnání. „Martinské rohlíčky se jen rozplývají na jazyku," je slyšet samou chválu.

Blíží se druhá hodina po poledni a ženy, dívky i muži v dobových kostýmech se před svatostánkem spořádaně řadí. Hnanické krojované hody jsou totiž již druhým rokem spojené se Svatomartinskými slavnostmi, na kterých má své nezastupitelné místo Spolek přátel Hroznové kozy. „Sešli jsme se, abychom po celoroční pilné práci oslavili svátek svatého Martina," vysvětluje důvod srocení prezident spolku Tomáš Bílek a zároveň slibuje, že výsledků své píle si všichni společně užijí.

Po chvíli „starosta" Petr Žák předává slovo otci Marianu Huskovi, který přibližuje Martinův život. Byl nejdříve vojákem, ale postupně se seznamoval s křesťanstvím. „Legenda říká, že jedné chladné noci viděl promrzlého žebráka. Martin rozetnul mečem svůj plášť na dvě poloviny a jednu věnoval ubohému muži. Polovinu mu dal právě proto, že plášť patřil z poloviny Martinovi a z poloviny armádě. Žebrákovi dal tedy celý svůj díl," přibližuje páter.

Desítky lidí naslouchají poutavému vyprávění a smějí se známé historce o husách, které kejháním prozradily Martina schovaného v chlévě. Uchýlil se tam proto, že nechtěl přijmout post biskupa. Vyprávění po chvíli přehluší zahvízdání strážníka v dobové uniformě, který dohlíží na bezpečný příjezd jezdce. Voják se v duchu legendy dělí o svůj plášť s promrzlým a zbědovaným mužem v potrhaném oděvu.

Poté se Hnaničtí i další hosté s nadějí obrací k páteru Marianovi, který požehnal mladá vína. „Pojďte a ochutnejte," vybízí přihlížející a lidé se nenechají dlouho pobízet.