Jako má velká politika svého Libora Michálka, který byl odvolán z postu ředitele Státního fondu životního prostředí kvůli tomu, že oznámil údajnou korupci na ministerstvu životního prostředí, má i Znojmo svou Renatu Horákovou. Právě ona, spolu s dnešním radním Jiřím Ludvíkem, přivedla protikorupční policii na stopu dnes již obviněného bývalého tajemníka znojemské radnice Vladimíra Krejčíře. Ten je obviněn z přijímání úplatků kvůli zadávání veřejných zakázek. Do konce ledna už kriminalisté zdokumentovali úplatky ve výši devíti set tisíc korun.

A zatímco Krejčíře dnes vyšetřuje policie na svobodě a on sám se dokonce objevil už i v pracovně nového starosty, je žena, která na jeho nezákonné jednání upozornila, dál zavřená v malé kanceláři mezi stovkami šanonů městského archivu. Satisfakce, tedy alespoň návratu do bývalé funkce vedoucí majetkového odboru, se nedočkala. O poděkování, že městu zachránila desetimiliony, ani nemluvě.

Co bylo pro vás rozbuškou následné korupční kauzy na znojemské radnici?
Odmítla jsem souhlasit s některými mimořádně nevýhodnými a nezákonnými transakcemi pro město, za které jsem byla zodpovědná. Namátkou třeba s pronájmem areálu Malá Louka, kterým by město přišlo o devadesát milionů korun. Připravovala jsem materiály do rady a zastupitelstva obce. Všude figurovaly mé podpisy a já jsem se jako vedoucí úředník chtěla zachovat jako řádný hospodář. Kázal mi to také zákon o úřednících. A právě kvůli neochotě podepsat se pod některé věci na mě začal bývalý tajemník Krejčíř tlačit a vyhrožovat mi.
Já jsem přišla na radnici ze soukromé sféry, kde se hlídá každá koruna. Překvapilo mě, že na úřadě je praxe poněkud odlišná.

Myslíte si, že Krejčíře, jako nadřízeného všech zaměstnanců radnice, takhle vnímalo více úředníků?
Na radnici panovala atmosféra strachu. Nesměl se klást odpor. Lidi se báli, že přijdou o práci. Je pro mě otázkou, zda ještě vůbec někdo upozorní na korupci, když vidí, jak jsem dopadla já.

Kdy jste si řekla „A dost“?
Bylo to někdy v době mé vynucené dvacetidenní dovolené, kterou mi nařídil tajemník Krejčíř. Tehdy jsem ještě formálně byla na strategickém místě, jakým určitě vedoucí majetkového odboru je. Takový úředník má podle zákona povinnost chránit městský majetek, tedy majetek všech obyvatel Znojma. Já jsem se přitom proti některým nezákonnostem ozvala a dostala jsem přes prsty. Pak už přišla na řadu úvaha o oslovení policie. Aby bylo vše řádně vyšetřeno, obrátila jsem se tehdy spolu s Jirkou Ludvíkem rovnou na protikorupční oddělení v Brně.

Čili tehdy začalo samotné vyšetřování ve Znojmě?
Ano, začalo v podstatě po našem oznámení někdy koncem března. Na policii jsme přinesli konkrétní důkazy, protože nám bylo jasné, že jenom nějakým obecným tvrzením by se asi nikdo moc nezabýval. O těch důkazech ale nemohu s ohledem na probíhající vyšetřování mluvit.

Vyšetřování, o kterém tedy prakticky nikdo nevěděl, vyvrcholilo razií na radnici koncem září. To bylo jen pár dnů před volbami, se kterými to hned také tehdejší vedení radnice spojilo…
Zajímalo by mě, co tomu ti stejní lidé říkají dnes, když má policie zdokumentované úplatky za devět set tisíc korun. Ujišťuji vás, že v březnu nikdo z nás na nějaké volby nemyslel.

Co jste po zásahu protikorupční policie na radnici očekávala?
Myslela jsem si, že se vše po volbách zlepší, že správa věcí veřejných bude průhledná a férová. Všechny strany, které dnes sedí v koalici na radnici, měly ve svém programu boj proti korupci. Doufala jsem, že budou napraveny staré křivdy.

Dosud se tak nestalo. Přestože jste i díky své aktivitě pomohla na radnici nynějšímu vedení, jste stále zaměstnaná jako referent v archivu, kam vás odsunul již bývalý tajemník Krejčíř… Proč?
Nevím… Moc mě mrzí, že rada o mé věci nebyla schopná za tři měsíce rozhodnout. Přestože jsem o to několikrát žádala. Navíc nepodloženost mého odvolání je z dokumentace zjevná i nezasvěcené o­sobě.

Pokud vím, vy sama jste se ale v této věci obrátila na soud…
Na soud jsem se obrátila hned po mém odvolání z funkce vedoucí majetkového odboru. Podle mě pro mé odvolání neměl tajemník Krejčíř žádný právní důvod. Protože mi ale podle zákona musel nabídnout jiné místo, skončila jsem v archivu. Od té doby se s městem soudím v pracovněprávním sporu kvůli neoprávněnému odvolání z funkce.

Snažila jste se nějak domluvit s novým vedením města?
Můj právník se setkal s právníkem radnice, mimochodem magistrem Lederem, který město zastupoval už za tajemníka Krejčíře a starosty Nezvedy. Reagovali jsme na nabídku města na mimosoudní vyrovnání, při koaličních jednáních těsně po volbách sliboval dohodu i nynější starosta Kaššai. Za tím jsem byla posléze i osobně, mailem jsem ho žádala o schůzku… On sám se mě kontaktovat nesnažil. Chtěla jsem se dohodnout, pořád jsem ale jen čekala. Prvotní euforie politiků po volbách skončila a já jsem pořád v archivu. Výsledek je zatím ten, že starosta Kaššai chce počkat až na to, jak dopadne soud. Prý v době, kdy jsem byla odvolaná, na radnici ještě nebyl a nezná podstatu věci mého případu. A tak chce rozhodnutí nechat na soudu. Proti tomu se však musím důrazně ohradit. V té době byl zastupitelem města Znojma, na kterého jsem se s žádostí o pomoc rovněž obrátila.

Chcete říct, že nynější starosta Kaššai věděl, k jakým machinacím na úřadě docházelo?
Přesně tak, předtím než došlo k mému konečnému odvolání a kontaktování policie jsem se osobně setkala s každým radním kromě Petra Nezvedy a Mariana Keremidského. Tito pánové o setkání se mnou nestáli. Postoj bývalého starosty Nezvedy mě nepřekvapil, protože jeho provázanost s Krejčířem byla obrovská. Rovněž jsem žádala o účast na radě, toto mi nebylo umožněno. Jako vedoucí úředník jsem hledala politickou oporu v někom, kdo by dokázal machinacím na radnici udělat přítrž nebo se o to alespoň pokusit. Bohužel takového spojence jsem nenašla. Nakonec mě rada odvolala, proti byl pouze bývalý radní Finda. Místostarosta Balík se na hlasování nedostavil.
Pomocnou ruku jsem hledala také u tehdy již vysoce postaveného opozičního politika ČSSD Zbyška Kaššaie a zastupitele města Znojma. Informovala jsem ho o všem, co se na radnici děje a k čemu jsem byla Krejčířem tlačena. Jeho odpověď byla něco v tom smyslu, že jsem ke svému nadřízenému málo loajální, proto se mě chce zbavit. To mluví za vše.

Jaký podle vás bude výsledek soudu?
Zatím jsem od města stále chtěla jen vrátit funkci, možná mzdu a dovolenou, víc ale nic. Nepožadovala jsem peněžní náhradu za psychickou újmu kvůli tomu, že jsem čelila vyhrůžkám, sprostým urážkám, že lidé měli zakázáno se mnou mluvit nebo se mnou chodit na oběd. Bylo skutečně nepříjemné, když se se mnou lidi báli zastavit na ulici.
Před soudem teď budu žádat o vrácení do funkce vedoucí majetkového odboru, vyplacení mzdy a vrácení dovolené. Nic protizákonného jsem neprovedla ani jsem manažersky nepochybila. Naopak městu jsem zachránila spoustu peněz, odhadem mezi stem a dvěma sty miliony korun.

Myslíte si, že ještě v této chvíli chce radnice svou nečinnost napravit?
Pochybuji. Pokud současný starosta dál přijímá na radnici Krejčíře, který ví, kdo o něm s policií mluvil, tak se spolu rozhodně nebaví jen o tom, kolik bývalý tajemník při vyšetřování zhubnul. Vždyť to je výsměch všem slušným a poctivým lidem.

Takže skutečně nevěříte tomu, že by se ještě vše vyřešilo smírnou cestou?
Ne. A po zrušení otevřené soutěže na audit a oslovení propojených osob v zakázce týkající se právních služeb už nevěřím ani tomu, že radnice chce aktivně bojovat proti korupci. Zodpovědnost nyní leží v rukou rady města.

Už jsem dokonce slyšel, že vás někteří lidé označují za udavače. Jak s tím žijete?
I to o něčem svědčí. Pro spoustu lidí se korupce stala součástí života a některým lidem nepřipadá vůbec zvláštní, že se tady kradou peníze nás všech. Spíše se dívají skrz prsty na lidi, kteří na to upozorní.