Přichází hotaři, strážci vinic, aby vyzvedli Hroznového kozla, kterého vždy na zimu ukládají do hostince, aby nabral sil. „Kozla byste rádu? Nebojte se, chlapci milí, dobře u mně spal, jen dobroty z mého stolu celou zimu žral. A když mu teď jarní slunce zruší zimní sen, posílený, omlazený vyběhne zas ven, “ vítá hotaře Hana Bílková v roli šenkýřky a zve je dál.

Za chvíli hotaři vychází ven. I stálí návštěvníci slavnosti jsou trochu překvapeni. Na ramenou hotařů je totiž zcela nová Hroznová koza. „Ta dosavadní dřevěná už po patnácti letech začala být trochu rozviklaná a také byla na nošení dost těžká. Ta jsme nechali udělat novou. Připravovali jsme to asi rok,“ vysvětluje Zuzana Boudová z pořádajícího spolku.

Do průvodu, který mezitím vychází z náměstí, se s hotařskou zástěrou řadí i Martin Krúpa z Prahy. „Jezdím sem několikrát ročně už čtvrtý rok, přivedl mě sem kamarád. Rád se vracím, protože je to pokaždé příjemně strávený den s přáteli a dobrým vínem,“ pochvaluje si hotař.

Barvitý průvod prochází městem, od kostela sv. Mikuláše hlaholí zvony pro jednu ze svateb, která tam zrovna začíná. Na blízké vyhlídce Kára následuje první z několika zastávek na občerstvení a sklenku vína. Pak policajt zase velí a všichni pokračují dolů k řece, na Kraví horu a ke konickým vinicím.

V průvodu jde jako každý rok i Karel Haneček z Brna. „Jezdím sem už dvanáct let. Jiří Svoboda, velký propagátor Hroznové kozy a Otec zakladatel spolku, býval můj učitel. Jezdím sem čtyřikrát ročně, akce spolku si nemohu nechat ujít. Nejlepší je vždycky v lednu koleda v Šaldorfu, ale i vynášení kozla je moc pěkné,“ pochvaluje si Haneček ve svém obvyklém úboru vojenského vysloužilce.

V průvodu je slyšet i angličtina. Tou hovoří Susan a Erik Rundgren. „Žijeme mezi Švédskem a Prahou a domeček máme i ve Znojmě. Členy spolku jsme už několik let. Je krásné, když nadšenci udržují lidové tradice,“ pochvaluje si Susan, která má část předků ze Slovenska i ze Znojemska. Moravské tradice jim vůbec nepřijdou cizí. „U nás samozřejmě nemáme vinařské zvyky, ale jinak? S lidovou hudbou a tradicemi si tu vážně připadám jak doma,“ dodává Erik Rundgren.

Blíž to měl do Znojma jiný krojovaný pár. „Máme tady známé, kteří nás loni pozvali na zarážení hory. Bylo to pěkné setkání, proto jsme rádi přijeli znovu. Jeden kroj jsme už dřív darovali naší známé a další si oblékla manželka. Teď jsme si dal pořádku svůj i já. Jsou to horehronské kroje zpod Kkrálovej Holi na horním toku Hronu,“ vysvětluje Juraj Černák.

A dodává, že mají naplánovaný i další program. „Užijeme si pěknou zábavu a dobré vínko a druhý den se převlečeme do sportovního, sedneme na kola a projedeme se zdejším krásným krajem. Je to tu trochu jiné než u nás, méně hornaté,“ usmívá se Černák.