„Letos jsem ho pekla už podruhé. Přivedla mě k tomu sestra, která je na Valašsku vyrábí už šestým rokem,“ řekla Pěčková. Do kostela ho společně s mužem instalovala těsně před vánocemi. V chladném ale vlhkém prostředí už ale zřejmě vydrží jen posledních pár dní. „Až už to dál nepůjde, tak ho sní děti. Perník je přece na to, aby se snědl,“ dodává s úsměvem.

Na výrobu betléma spotřebovala Pěčková dvanáct kilogramů těsta. Samotné pečení a zdobení zabralo zhruba měsíc. Výsledek ale stojí za to. Do téměř Ladovských postav a domku totiž žena vtiskla tvary reálných postav a stavení v Hrádku.

Nechybí tu tak samozřejmě kostel s farou a blízkou rotundou nebo třeba kolonie vinných sklepů. K narozenému jezulátku kromě tří králů přináší dary například i místní starosta a od kostela se na celý výjev dívá zdejší kněz i s ministranty.

„Vycházela jsem především z knihy vydané k výročí založení obce. Podle ní jsem mohla upéct a nazdobit například typická místní stavení, kterých tu pomalu ubývá,“ vysvětlila Pečková.

Asi nejznámější český perníkový betlém připravuje Pavel Janoš v Pardubicích. Je vyroben podle Ladovských motivů, měří metr krát metr a zdobí jej čtyřicet postaviček.

Perníkové betlémy jsou podle etnografů novodobější záležitostí. Perníčky se začaly péct až se vznikem rodinných škol před druhou světovou válkou. Ještě v 19. století se lidové betlémy vyřezávaly především ze dřeva a vyráběly z papíru, méně se objevovaly z chlebového těsta nebo z hlíny.