„Už odmalička mě motorky Harley-Davidson velmi přitahovaly. Díky své práci jsem se seznámila s prezidentem klubu harleyářů, který mě pozval na jejich akci. Zde jsem poznala spoustu kamarádů a úplně jsem se zbláznila,“ popisuje začátky mladá slečna.

Během roku se stala sekretářkou klubu a plnohodnotným členem. Jinak pracuje v brněnských inzertních novinách jako reklamní poradce. „Práce pro klub a inzerci mě plně zaměstnává, na jiné koníčky nemám čas. Chodila bych do kina, ale filmů o motorkách moc není,“ popisuje. Svým nadšením pro mašiny pobláznila celou rodinu. „Tatínek i mladší devatenáctiletá sestra mně hodně fandí a dokonce mi pomáhají na různých akcích. O koupi Harleye uvažuje i táta,“ říká.

S ježděním začala až letos. „Za čtyři a půl měsíce jsem najela na harikovi víc než sedm a půl tisíce kilometrů. Když jsem si na něj poprvé sedla, měla jsem šílenou hrůzu. Ale člověk si rychle zvykne a nyní se cítím bezpečně. Jízda je daleko hezčí než třeba autem,“ vypráví.

Jana teď touží po větším a těžším stroji. „Můj harik váží dvě stě padesát kilo, ale chtěla bych větší, asi třímetrákový,“ zasněně dodává. Mladá slečna už má za sebou akci v Německu i vyjížďku do Itálie. „Moc mě mrzí, že mi utekla super rallye v Dánsku. Je to největší sraz, který se koná každý rok v jiném státě. Na ojedinělou akci se sjede kolem třiceti tisíc motorek a do areálu pouští pořadatelé jenom značky Harley Davidson,“ vysvětluje.

A už se těší na příští rok. Setkání, které si nechce nechat ujít, bude ve Finsku. O víkendu pořádala sraz v Dyjákovicích. „Nechci se chlubit, ale dostala jsem na starost zařídit tento sraz. Všechno jsem zvládla včas obstarat,“ shrnuje svůj výsledek. Dnes už má kamarády po celém světě. „Líbí se mi, že jakmile jsem si koupila harika, získala jsem spoustu nových přátel. Nikdo si na nic nehraje, ať je to doktor, inženýr či podnikatel. Všichni si tykáme a nikdo se nad nikým nepovyšuje,“ popisuje.

Motorkáři zažívají i kuriózní situace. „Jsou mezi námi kluci, kteří mají dlouholeté zkušenosti, ale na dálnici v Německu jim došel benzín. Machrují, že mají obrovské nádrže a mně se posmívají, že ji mám poloviční,“ směje se. Jana nezná jinou harleyářku na Znojemsku.

„Myslím si, že jsem asi jediná,“ míní. Nelíbí se jí situace motorkářů na silnicích. „Pořád někam spěchají a pak je tolik nehod. My harleyáři se snažíme kochat přírodou a nehonit čas. Jsme prostě pohodáři a slušní lidé,“ zakončuje své vyprávění mladá harleyářka.