Do nedělního dopoledne chce při nonstop výstupech zdolat přes osm tisíc výškových metrů. Stejně jako na bájnou nejvyšší horu světa Everest. „O takzvaný everesting se pokoušejí lidé po celém světě. Běhají nebo jezdí na kolech po různých trasách. Že by ale takovou výšku někdo nastoupal při nordic walkingu není nikde doloženo. Jedná se tak o unikátní pokus. Loni se mi v Boskovicích podařilo při tréninku zvládnout polovinu,“ říká těsně před startem Vajčner.

Čeká ho pořádná šichta. V mrazu, větru a později i ve tmě. Stoupat ke zřícenině boskovického hradu bude totiž mimo krátkých přestávek na občerstvení nonstop i v noci. „Podmínky jsou takové horské. Mráz, déšť se sněhem a má přijít i silný vítr. Toho se asi obávám nejvíc, i když cesta k hradu je krytá stromy. Zradit mě však může také moje tělo. Uvidíme,“ počítá s rizikem extrémní chodec.

Řeky na jihu Moravy bojují s nedostatkem vody. Snížený průtok je patrný i na řece Svitavě v centru Blanska (na snímcích).
Řeky na jihu Moravy mají málo vody: průtoky nejsou ani na polovině

Podle odhadů bude muset do neděle ujít zhruba sto dvacet kilometrů. Při chůzi má u sebe lokátor a jeho putování tak mohou zájemci průběžně sledovat na internetu. Imaginárně bude postupně zdolávat známé horské štíty. „Kolem sobotní půlnoci bych chtěl dosáhnout v nastoupaných metrech vrcholu Elbrusu, který má přes pět tisíc šest set metrů,“ usmívá se Vajčner. Popřeje všem krásný víkend a v deset hodin vyráží na trať.

Toulavé klacky

Jeho extrémní podnik je součástí benefiční výzvy Toulavé klacky, která podporuje dětské léčebny na jihu Moravy. V sobotu se do ní v Boskovicích zapojují také rekreační chodci z okolí. Zájemci pak mohou přispět i na dálku přes transparentní účet. „I díky nordic walkingu se mi podařilo razantně snížit hmotnost. Kolik? Moc. S holemi chodíme pravidelně na vycházky z přáteli, jezdím i na kole. Severská chůze mi vyhovuje víc jak běh, který je mnohem namáhavější na kolena,“ říká jeden z chodců Viktor Kaláb.

Zdroj: Deník/Jan Charvát

Ke zřícenině boskovického hradu šlape v sobotu dopoledne s holemi také jednasedmdesátiletý Luďa Hartl z nedalekého Valchova. „Je to paráda, čerstvý vzduch, člověk si pěkně protáhne tělo a vyčistí hlavu. Snažím se pořád hýbat a na několikahodinové procházky chodím pravidelně. Uvidím, co vydržím. Chtěl bych zkusit tady chodit do večera,“ hlásí odhodlaně v půli kopce vitální důchodce.

Výlukové autobusy staví konečně i pod Ronovem. Po měsíci a půl.
VIDEO: Výlukové autobusy staví konečně i pod Babicemi, po měsíci a půl

Od začátku roku má Vajčner za sebou už několik podobných výzev, které propojil s pomocí dětským léčebnám. V prosinci vzdal například hold v Moravském Krumlově Slovanské epopeji. Našlapal tam třicet kilometrů a dalších třicet přidal technikou nordic running. Pak ještě stihl dlouhou štreku v Národním parku Podyjí na Znojemsku.

Na jaře ho čekají další výzvy doma i v zahraničí. Severskou chůzi dělá také na výkonnostní úrovni. Podle jeho slov je tento způsob pohybu velmi prospěšný pro zdraví. „Za mě je severská chůze nejzdravější aktivita, kterou lidé pro své tělo mohou udělat. Zapojí při ní prakticky všechny svaly. Důležitá je však technika. A samozřejmě chuť a odhodlání. Výsledek však stojí za to. Člověk je v kondici a má čistou hlavou. Vyrazit se dá s holemi kamkoliv, hned od domu,“ dodává na rozloučenou Vajčner.

Na pomyslný Everest nakonec po neskutečné rasovině před nedělním polednem vystoupal. Zabralo mu to pětadvacet hodin. Při nich našlapal 121 kilometrů a nastoupal 8 850 výškových metrů.