Jeho kandidátka získala téměř sedmapadesát procent hlasů a devět židlí z patnácti v obecním zastupitelstvu. V dnešním rozhovoru se starosta ohlíží za svou dosavadní dráhou, přibližuje své další plány a vysvětluje, proč je nadcházející volební období jeho posledním na dobšické radnici.


Jak hodnotíte výsledek voleb v Dobšicích?
Ani jsme nečekali tak dobrý výsledek. Jsem velmi spokojen. Zastupitelstvo se sice poněkud obměnilo, ale jen velmi málo. Personální složení zastupitelstva napříč stranami se mi velmi líbí.

Kdy jste vstoupil do komunální politiky?
Dobšice se osamostatnily v třiadevadesátém, po volbách o rok později jsem byl poprvé zvolen místostarostou. Tuhle funkci jsem zastával dvě období, od roku 2002 jsem starostou.

Dvakrát jste nejprve kandidoval za ODS, poté za sdružení nestraníků. Proč jste se s občanskými demokraty rozešel?
Šlo čistě o záležitost osobních vztahů. Nebyl jsem členem místní organizace ODS v Dobšicích, ale ve Znojmě. Předseda dobšického sdružení strany mě ale nechtěl pustit na zdejší kandidátku. Tak jsem mu řekl, že v tom případě budu kandidovat mezi nestraníky. Předseda mi kvůli tomu hrozil vyloučením ze strany. Když jsem viděl, že mě chce tímhle způsobem vyřadit z veřejného života, z ODS jsem vystoupil a od té doby se politickými stranami nezabývám.

Jaké bylo vaše zaměstnání, než jste začal na plný úvazek pracovat pro obec?
Už skoro nevím, kde jsem tehdy působil. Pokud se nepletu, byl jsem až do roku 1997 vedoucím střediska praktického vyučování, který zajišťoval praxi pro zemědělské učiliště. Jako místostarosta jsem byl až do roku 2002 neuvolněný a pracoval jsem posléze ve dvou soukromých firmách jako výrobní a obchodní ředitel.

Kdy jste se rozhodl, že se budete ucházet o funkci starosty?
O kandidatuře na starostu jsem začal uvažovat v roce 1998 i z podnětu některých kolegů. Kvůli svému tehdejšímu profesnímu životu jsem ale ještě nechtěl. Rozhodnutí, že pokud chci něco pro obec dokázat, musím do toho jít naplno, uzrálo právě v následujících letech a od roku 2002 jsem starostou.

Soudě podle výsledků jednotlivých voleb vaše obliba u voličů stoupá. Čím jste je dokázal oslovit?
Myslím, že za našimi výsledky stojí styl naší práce. Dokážeme věci dotáhnout do konce, využíváme dotací, když je potřeba, umíme říct lidem ne a jít třeba i do konfrontace. Voliče nijak neuplácíme. Na druhé straně ale myslím, že lidé vnímají, že se pro ně snažíme udělat maximum.

Troufnete si také na nepopulární opatření?
I teď před volbami jsme neváhali a stanovili školné v mateřské škole, v minulých letech jsme zvyšovali nájemné v obecním bytech, brali jsme sice ohled na to, abychom se nedostali před město Znojmo, ale dnes je v Dobšicích i tak nájemné vyšší oproti Znojmu asi o korunu čtyřicet na metr. Poměrně radikálně jsme zvedli pár měsíců před volbami i poplatek za psy. I když se to lidem zprvu nelíbí, myslím, že celkově naši politiku chápou. Snažíme se hospodařit rozumně, obec nezadlužit a dělat věci, na které máme a na které získáme dotace.

Co nejdůležitějšího se vám dosud v obci podařilo vybudovat?
Nejdůležitější je, že je hotová technická infrastruktura pod zemí. Jsem rád, že se nám podařilo zrekonstruovat velké množství cest a parkovacích ploch. Vždy jsme se snažili vyvažovat investice jak ve starší, tak v novější části obce.

Přiznáte i nějaký pomníček nesplněných plánů?
Své plány na volební období jsme daleko překonali ve všem s výjimkou jediné věci, která mě velmi mrzí. Naším velkým pomníčkem i úkolem do budoucnosti je vybudování nějakého zařízení pro seniory, ať už domu s pečovatelskou službou nebo domova aktivního stáří.

Dobšice jsou dnes známé například putováním po sklípcích, napoleonskými akcemi nebo divadelními dožínkami. Je to iniciativa obce nebo spíš jednotlivých spolků?
Velmi mě těší, že se v obci postupně rozhýbal kulturní život. Jsem velmi rád, že v Dobšicích působí dnes už celá řada zájmových organizací, které jenom nechodí s nataženou rukou a žádostmi o příspěvky, ale dokáží si ledacos od a do z zařídit samy. Obec samozřejmě pomáhá, ale hlavní váha odpovědnosti za organizaci leží na nich.
Dnes se Dobšice mohou vedle hasičů, TJ Sokol či zahrádkářů pochlubit také, sdružením vinařů, ochotnickým spolkem Dobšické národní divadlo, Mopedtýmem či dechovkou Amatéři.

Jaké máte hlavní plány pro počínající volební období?
K našim prioritám bude patřit už zmíněné zařízení pro seniory. Řešit budeme také nakládání s biologickými odpady. Zaměříme se také na lokality pro výstavbu rodinných domů. Jsou tu jednak pozemky soukromých vlastníků, jednak obec určitou část pozemků koupila obec.

Když mluvíme o budoucnosti. Za dva roky jsou krajské volby, za čtyři roky senátní. Plánujete svou práci v komunální politice zúročit někde výš?
Nemusí mi to nikdo věřit, ale nikam výš mě to neláká a nikdy nelákalo. Pro mě jsou důležité jen Dobšice. Jsem povahou trochu zedník, který potřebuje vidět, jak zeď za ním roste. Na obci svou práci za sebou vidím. Na vyšších úrovních hodně záleží na politikaření, které mě nezajímá. Člověk si své posty musí vysedět na schůzích a pracných jednání a to by mě k smrti nebavilo.

Kdy myslíte, že vám začne hrozit takříkajíc únava materiálu a nadejde čas uvažovat o konci starostování?
Přesně za čtyři roky. Předem jsem si nyní řekl, že se za čtyři roky úplně odstřihnu a nejspíš ani nebudu do zastupitelstva kandidovat. Už teď bych chtěl, abychom si vytipovali mladší nástupce, kteří by po nás práci převzali.
Každý člověk má své limity a já vím, že pokud nadcházející čtyři roky ve zdraví přežiji, bude to maximum, které mohu ve funkci odvést.