S kejklováním začal před deseti lety. „Nejprve s historickým šermem, ale takových skupin je hodně. Tak jsem začal s pouličním komediálním divadlem, chůdami, ohnivým žonglováním,“ říká Jonáš.

„Miluju dětský smích, rád bavím i dospělé. Peníze jsou jen třešnička na dortu. Hlavně jde o zábavu,“ vyznává se.

Při povídání o jeho druhém Já zvážní. Na pohřeb připravil přes tisíc nebožtíků. „Už k této práci přistupuji věcně. Vždy se mě ale dotkne, když zemře známý nebo dítě,“ tvrdí.

Podle něj o práci zaměstnance pohřební služby lidé stále málo vědí. „Přijedeme k mrtvému domů, do domova důchodců nebo k havárii. Odvezeme ho a připravíme na pohřeb. Oholíme, často i nalíčíme, aby vypadal dobře, oblečeme do šatů. Někdy máme za den i patnáct mrtvých,“ vypočítává.

Náladu si spravuje po práci. „Občas jdu z černého obleku rovnou do barevného klaunského. Vážná tvář ze mě spadne a já nasadím tu veselou. Úplně přirozeně a upřímně. Prostě mě obojí baví,“ dodává.