Co vás přivedlo do komunální politiky?

Společně s mými vrstevníky jsme usoudili, že jsme dospěli do věku, kdy bychom měli začít aktivně pracovat ve prospěch obce. S mými kamarády v Rešicích jsme sestavili kandidátku s názvem Noví a nezávislí, z legrace jsme si říkali mladí a neklidní a šli do voleb v roce 2010. Byla jsem na druhém místě kandidátky a zaznamenali jsme velký úspěch u voličů.

Na postu starosty jste vystřídala dlouholetého starostu Bohuslava Šumpelu. Šlo o politickou, či generační obměnu?

Myslím, že se jednalo jak o generační, tak i názorovou výměnu. Nejednalo se o politickou změnu, můj předchůdce byl také nezávislý.

Čím si vysvětlujete takový úspěch u vašich voličů? Získali jste téměř čtyřiašedesát procent hlasů při volební účasti takřka pětasedmdesát procent…

U nás se hodně bojovalo kvůli větrné elektrárně. Nechtěli jsme ji, jasně jsme to lidem říkali. Navíc jsme od začátku věděli, že bychom chtěli být vůči našim občanům otevřenější. Měli jsme za to, že by lidé ve vsi měli mít více informací. A hlavně pravdivých informací.

Voliči vám dali jasnou důvěru. Jak vypadalo přebírání funkce starosty od vašeho předchůdce?

Velmi kolegiálně. Můj předchůdce pan Šumpela, který nyní není ani v zastupitelstvu, což mne osobně mrzí, se ke mně choval skvěle. A pomáhá mi dodnes. Kdykoli potřebuji poradit, vím, že za ním mohu klidně přijít.

Jste uvolněnou, či neuvolněnou starostkou? Jaká je vůbec vaše původní profese?

Jsem účetní ekonom. Moje funkce na obci je bohužel neuvolněný starosta a tak se mi stalo, že jsem v práci skončila. Nyní jsem už rok evidovaná na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Můj poslední zaměstnavatel, se kterým jsem měla a mám korektní vztahy, prostě zjistil, že starostování je práce, které musím věnovat čas, a tak jsme se nakonec dohodli, že z pozice účetní ve firmě odejdu. Mrzí mne to, ale nešlo to jinak. Takže jsem vlastně nezaměstnaná a starostka k tomu.

Z čeho tedy žijete? Jaký je vlastně plat neuvolněného starosty?

Dostávám plat devět a půl tisíce korun čistého. Manžel naštěstí pracuje, politiku nedělá. Mě tahle práce baví. Jen mne mrzí, že není odpovídajícím způsobem ohodnocena. Podle mého názoru by ani funkce neuvolněného starosty neměla být. Když se totiž obci člověk chce věnovat, tak to musí dělat naplno.

S čím vším za vámi lidé na obec chodí a co třeba děláte nerada?

S běžnými starostmi či stížnostmi, dřevem na cizím pozemku počínaje a třeba toulavými psy či exkrementy konče. A co dělám opravdu nerada? Když musím psát pro sociálku či soudy posudky na někoho z místních. Myslím si totiž, že k tomu ani nemám kompetence. Jsem ekonomka, ne člověk s odborným sociálním vzděláním. Nerada bych komukoli nějakou nevhodnou větou ublížila. Tohle by spíš měla dělat vícečlenná komise, v jejímž čele by byl odborně připravený člověk. Bohužel, dělat to musím.

Jaký je podle vás rozdíl mezi starostou malé obce a starostou města?

Přiznám se, že starostům měst v podstatě závidím. V práci jsou od sedmi do tří, na všechno mají své tajemníky, odbory s jejich vedoucími, tiskové mluvčí… Starosta vesnice musí dělat vše a pracuje prakticky non-stop.

Rešice si nedávno připomněly výročí atentátu na říšského protektora, kde významnou roli sehrál váš rodák Adolf Opálka. Ostatně, nemáte s rodákem náhodou něco společného?

Jsem rozená Opálková. Sice je to vzdálená přízeň, ale atentát máme v krvi…

Vzpomínka na Adolfa Opálku byla významná akce, na jejíž přípravě se podílely desítky lidí. S paní účetní jsme vše připravovaly už od loňského října. Později se do práce zapojila naše mládež, úžasně se dali dohromady dobrovolní hasiči, osvětová beseda. Při této akci jsem si uvědomila, jaké je to krásné, když máte ve vsi lidi, se kterými se dá spolupracovat a dá se na ně spolehnout. Díky starostovi Horních Dubňan Jiřímu Stanislavovi se nám podařilo, že na oslavy přijel můj oblíbený herec Radoslav Brzobohatý, který ztvárnil filmovou roli Opálky a také jeho kolega Rudolf Jelínek.

Přemýšlíte již nyní o další kandidatuře, případně o vyšší politice?

Ráda bych pro obec pracovala i v dalším volebním období. Záleží však na voličích. Pokud se týká vyšší politiky, rozhodla jsem se kandidovat také v krajských volbách. Jsem na kandidátce Suverenita Jany Bobošíkové, ale jsem tam jako nezávislá. Když se mne lidé ptají, proč mířím do kraje, odpovídám, že je to proto, neboť si myslím, že na malé obce se často zapomíná.

Naznačila jsme, že jste proti větrným elektrárnám. Jaderná vám nevadí?

Fakt, že jsme součástí Ekoregionu 5, což je šestice obcí v pětikilometrovém pásmu od jaderné elektrárny Dukovany využíváme. Dostáváme od firmy Čez peníze, za které jsme opravili silnice, postavili klubovnu mládeže, prostě v obci je to vidět. Osobně mi vadí jak větrníky, tak solární elektrárny. S jádrem nemám problém. Noviny podle mne hodně zveličovaly následky neštěstí v japonské Fukušimě. Nechci to zjednodušovat, ale v Japonsku umírali lidé kvůli zemětřesení a tsunami. Ne kvůli samotné jaderné elektrárně.

Nyní k veselejšímu tématu. Nejen místní lidé o vás ví, že jste velká sportovkyně…

Sice na to nevypadám, ale závodně hraji fotbal. Hraji již od studií na ekonomce. Jsem kapitánkou dívčího celku DFC Rešice. Zpočátku jsem byla na postu středního záložníka, nyní ustupuji do obrany, takže jsem předstopér.

Kdo vás trénuje?

Manžel. (Smích).