„Někdy ve dvaaosmdesátém roce jsme uslyšeli v rádiu německou chlapeckou skupinu Teens. Byli to čtrnáctiletí kluci. Tak jsme si řekli, když to zvládnou oni, proč ne my,“ vzpomíná na začátky skupiny kapelník Jindřich Bulín.

Mladý muzikant, který ovládal akordeon, oslovil dva bratrance. První chodil do houslí, druhý uměl na kytaru. „To byla éra Katapultu. Takže Rosťa Koc usedl za bicí, Honza Bulín začal hrát na baskytaru a já piloval kytaru a zpěv,“ říká Bulín.

Kluci přemýšleli o názvu kapely. „Měli jsme dlouhý seznam návrhů až jednou přišel můj táta s malým plíškem z nějakého traktoru a na něm stálo: Klakson. Ukázal jsem ho klukům a všichni byli nadšení. Jen jsme změnili písmena KS na výraznější X,“ vysvětluje Bulín.

Prvním oficiálním kapelníkem byl zkušený muzikant Josef Tomášek. „Vzal nás pod svá křídla. Měl na to papír a zkoušky a bez těch by to tenkrát nešlo,“ vysvětluje Bulín.

Postupně se v kapele střídali muzikanti, ale původní trio hraje dodnes. „Je to malý zázrak. Asi je to příbuzenským vztahem a podporou našich rodin. Ale kdyby nás to nebavilo, tak už neexistujeme,“ tvrdí Bulín.

Klaxon – to je především pop rock. Už od začátků své kariéry ale hraje takzvaně tři na tři. „Většinou střídáme moderní muziku s lidovkou. Dokonce jsme několik let měli, jako odnož Klaxonu, malou dechovku a hrávali po vsích,“ vzpomíná.

Za čtvrt století Klaxon odehrál téměř tisíc koncertů. „Hrajeme převážně na jihu Moravy. Zábavy, plesy, posvícení, ale i koncerty. Když však hrajeme pro děti na domovské scéně v Únanově nebo v Plavči, pak vždy zdarma,“ přibližuje kytarista.