„Naše mise není bojová, ale mírová. Naším úkolem je pracovat na obnově provincie, spolupracovat s místními úřady, armádou a policií a především obyvateli. Navazujeme na práci předchozích českých jednotek a poprvé jsme dostali také čtyři miliony korun na humanitární projekty,“ říká kaplan 4. brigády rychlého nasazení, která bude spolu s dánskými a německými vojáky v provinčním týmu pracovat.

V uplynulých dvou měsících ještě Jordánek, znojemský rodák, oslovil zhruba dvanáct farností, s nimiž je v kontaktu a požádal je o podporu chystané mise.

„Uspořádaly sbírky a celkem jsme vybrali dvě stě tisíc. Pomohou projektům, které chystáme zejména pro pomoc dětem,“ tvrdí třicetiletý kněz, který v armádě působí čtyři roky.

Začíná svou druhou zahraniční misi, poprvé sloužil před třemi lety v Kosovu.

„Jako kaplan budu pracovat především na základně, směrem ven jako křesťanský duchovní vystupovat nebudu. Myslím, že velká většina tamních lidí by to respektovala, ale jsou tam i extremisté, kteří by toho mohli zneužít,“ míní Jordánek.

I mezi vojáky má podle svých slov více úkolů než samotnou kněžskou službu. „Základem je služba přítomností, s vojáky prožívám všechny radostné i napjaté chvíle, chodím si s nimi zasportovat, posedět a popovídat. Vědí také, že se na mně mohou vždy obrátit a najdou ve mě důvěrníka, který vyslechne jejich problémy,“ přibližuje mladý řeholník z řádu premonstrátů svůj přístup k vojákům.

„Sloužím samozřejmě bohoslužby, účast na nich je dobrovolná,“ říká Jordánek. „Zejména o velkých svátcích přichází vojáků víc. Například o Velikonocích drží nejvíc pondělí, ale chodívají i na bohoslužby v dalších dnech,“ dodává kaplan.