Vzpomíná, jak se od té doby změnila nabídka. „Tehdy to bylo jednoduché pro nás i zákazníky. Na trhu byly jen karafiáty, které se vázaly s asparágusem. Vzácností byly gerbery nebo růže. Všechny od tuzemských pěstitelů, včetně těch z nejbližšího okolí. Jezdili jsme pro ně třeba do Práčí nebo Hostimi. Jednou či dvakrát týdně jsme chodili také s kárkou na nádraží pro zásilky z centrálního skladu v Praze,“ vzpomíná Víchová.

Dnes jim vozí dodavatelé květiny z celého světa auty před krám. V jakoukoliv roční dobu. Někteří lidé si je objednávají on-line a nechávají doručovat. „Snad nejpůsobivější zakázka byla od pána, pro kterého jsme vázali kytici z čtyř set padesáti růží. Na záchranu manželství musel tehdy dát snad všechny své úspory. Kytici jsme doručovali jeho ženě tajně. Zda to jejich vztah zachránilo ale nevím,“ vypráví květinářka.

Velké vazby si u ní objednávala ambasáda ve Vídni, nejvíc ji ale těší nápaditost běžných zákazníků. „Vázat kytky z klobásek či lízátek, je dnes už celkem běžné. Měli jsme tu ale i požadavek na kytku z cigaret či pánských ochran, to mě pobavilo,“ usmívá se.

Ceny jsou dnes jinde

Jednoduchost nabídky před třiceti lety vystřídalo nepřeberné množství rostlin. O to hůř se pak mnozí rozhodují. A ceny? Zcela jiné. „Dřív stávala růže pětadvacet korun. Dnes máme krásné kolumbijské odrůdy, stojí ale sedmdesát korun,“ srovnává obchodnice.

Rodičům je za tehdejší nápad s květinářstvím vděčná. S mámou Hanou Moštkovou spolupracuje dodnes a vzpomíná na otce. „Byl to nadšený šlechtitel lilií, orchidejí i chryzantém. Díky němu jsme byli v květinářství soběstační. Tvořil na zakázku i zahrady,“ oceňuje zásluhy otce.

Říká, že jí rodiče splnili životní sen, práci v květinářství by nevyměnila. „Je to tvůrčí radostná činnost. A kontakt s lidmi mě naplňuje. Někteří zákazníci se pořád vracejí a jsou už téměř jako členové naší rodiny. Známe jejich radosti i starosti, někdy děláme i trochu psychology,“ váží si důvěry lidí Hana Víchová.