Mosty obvykle spojují - například levý a pravý břeh řeky, úžinu, nebo překlenují hluboké údolí. Most v nejmenším rakouském městě Hardeggu byl v dobách totality nefunkční. Do jeho poloviny se dalo přijít pouze z rakouské strany. Uprostřed řeky na hranici uprostřed toku mostovka končila a dál již byla pouze kovová konstrukce končící v Československu.

Jak uvádí materiál výstavy připomínající konec totality v Československu právě na tomto území, dne 26. prosince 1989 přišli k mostu obyvatelé okolních obcí a přelezli do Hardeggu po holých rezavých traverzách. Novinka se šířila městečkem jako požár, mnozí přišli k mostu a také přelezli po rezavých traverzách přes Dyji na druhý břeh. Lidi, kteří byli po desetiletí sousedy, ale nikdy se před tím neviděli, si s radostí padali do náručí. Od té doby již Hardegg nebyl na konci světa, začaly nové časy.

Záhy byla položena i na československé straně mostovka a byl otevřen hraniční přechod pro pěší a cyklisty, ovšem časově omezeně. Vstupem do schengenského prostoru skončily hraniční kontroly úplně a je možné přecházet přes most kdykoliv se komukoliv zachce.

Po krátkých proslovech představitelů rakouské strany - koncert byl v režii hudebního festivalu v Retzu - začalo hudební vystoupení. Sedmičlenná kapela pár metrů od hraniční čáry hrála skladby jak od rakouských, tak i českých autorů. Na rakouské straně mostu bylo připraveno posezení a občerstvení, a tak si sousedé, Rakušané i Češi, užívali s hudbou sobotního dopoledne.

Z české strany přišlo nemálo pěších turistů, ale také cyklisté. Rakušané to měli jednodušší, ti mohli přijet auty až k mostu, zatímco na české straně bylo třeba motorové dopravní prostředky odstavit v Čížově a jít pěšky, nebo se vydat objížďkou přes nejbližší přejezd pro automobily, který je v Hnanicích - Mitterretzbachu. "Je velice dobře poznat, kde končí rakouská strana mostu a začíná česká," konstatoval jeden z přítomných.

"Jen se podívejte na údržbu mostu!" Nejen barva nátěru, ale i zub času, který zavinil oprýskávání barvy a vystupující rez ukazovala, kdo se o konstrukci lépe stará. Tentokráte 1:0 pro rakouskou stranu.

Slušnému zájmu se těšila výstava dokumentů a fotografií v budově bývalé finanční stráže na levém břehu Dyje hned u mostu. Tu navštívila také mistostarostka Vranova nad Dyjí Alena Horná. "Myslím, že Rakušané výročí znovuotevření hranic prožívají mnohem více, intenzivněji, s většími vzpomínkami. Také do toho více investují, co se týče oslav. Pro nás, přestože to bylo vlastně nabytí svobody, naši lidé tuto skutečnost podceňují nebo nedoceňují. Rakušané tento fakt vnímají, že se mnohým opět otevřela cesta k jejich původním domovům. Ovšem první vlna nadšení, která zde byla před třiceti roky, pomalu odeznívá, ale stále nějaký ten Freundschaft zde je," komentovala svůj názor Alena Horná.

Ne každý, který využil možnost přejít či na kole přejet řeku Dyji se zastavil, aby si koncert poslechl. Ale i to je dobře, most není místem pouze setkání dvou sousedních národů, ale slouží jako turistický přechod do druhé země. A to je cílem všech mostů - spojovat lidi, sídla i země.

JIŘÍ EISENBRUK