Záchranný archeologický výzkum prováděli odborníci v Tasovicích zhruba měsíc, od poloviny září do půlky října. Umožnily jim to plánované práce na odvlhčení zdiva kostela v režii Římskokatolické farnosti Tasovice. Archeologové bádali převážně podél severní vnější stěny lodi a presbytáře v místech, kde se nacházel hřbitov.

„Pohřbívalo se v něm pět set, možná šest set let až do začátku 19. století. Měli jsme možnost prozkoumat několik desítek lidských ostatků všech věkových kategorií. Vzhledem k tomu, že zemřelí až na pár výjimek nedisponovali pohřební výbavou, je otázka jejich časového zařazení složitá. U některých jsme ale našli knoflíky nebo přesku, která se používala tři sta let,“ přiblížil Rožnovský.

Archeologové dokázali ale například určit vzájemný vztah zemřelých, navzdory tomu, že množství hrobů bylo pohnutých v důsledku pozdějších stavebních úprav kostela. „Současný kostel je barokní stavba z druhé poloviny 17. století, svými základy řadu hrobů porušoval. Tyto porušené hroby můžeme spojovat s původní středověkou sakrální stavbou a rámcově je datovat do 13. až 17. století. Hroby neporušené mladší stavbou kostela pak lze bez patřičných analýz zařadit do širokého časového rozmezí 13. až 19. století. Také vzhledem ke kontinuálnímu, několik set let trvajícímu pohřbívání často docházelo k vzájemnému porušování hrobů,“ popsal vedoucí archeolog Rožnovský.

Vedle důkazů pohřbívání původních obyvatel Tasovic bylo na nároží lodi a presbytáře objeveno i 140 centimetrů široké základové zdivo čtvercového půdorysu, archeologové se domnívají, že se jedná o základ věže staršího kostela, zmíněnou zvonici. Nad ní se pak nacházelo zdivo novověké márnice. „Další základové zdivo, které spojujeme se staršími stavebními fázemi, se nacházelo v závěru presbytáře a pracovně jej interpretujeme jako zbytky opěráku,“ dodal David Rožnovský.

Na výzkumu se podíleli také Rostislav Hetflaiš a Tereza Polláková společně s preparátorem Danem Svobodou ze znojemského muzea.

Hroby ohrožené stavbou archeologové zdokumentovali a ostatky vyjmuli. Ty nejcennější z nich uložili do muzea a bude se jimi zabývat antropolog. Ostatky mladšího věku znovu pohřbí na vybraném místě u kostela.