„Ke včelám mne přivedl František Kovařík z Mašůvek. Zaujalo mne, jak o včelách mluvil. Když jsem slyšel, jak zaujatě vypráví o včelstvu, že je tam matka, včely, trubci, že si vystavějí vlastní dílo, které tam matka ploduje a tak dále, to vše mne ke včelám přilákalo,“ svěřuje se Kuchyňka.

Brzy po vojně mu rodiče koupili první úl a medomet a dnes jeho království čítá rovných sto včelstev.

„Chtěl jsem to prostě zkusit. Tenhle koníček mne chytnul a drží mne dodnes. Považuji ho za dobrou a užitečnou zábavu pro každého, kdo chce u práce přemýšlet,“ říká Kuchyňka.

„Dnes mám asi sto včelstev a dvě stanoviště. Jedno tady v mém rodném domě, což je vlastně mlýn, kde jsem se v roce 1945 narodil a mám k němu vztah,“ vysvětluje včelař.

„Za socialismu jsem si tímto způsobem vylepšoval finanční stránku, protože jsme včely přisouvali ke hmyzosnubným rostlinám a zemědělci nám za to tenkrát platili. Za každé včelstvo osmdesát korun, což nebylo na tehdejší dobu málo. To dnes bych po někom těžko mohl chtít,“ vzpomíná Kuchyňka.

Lidé ale jméno Antonína Kuchyňky znají spíše díky autoškole.

„Mám ve Znojmě autoškolu, což je moje hlavní zaměstnání, ale včely potřebují péči po celý rok od rána do večera. Když máte chystat sedm set rámečků, úly a další zařízení na jaro, musíte mimo sezonu pracovat i do půl desáté večer,“ přesvědčuje včelař.

Na vlastní vytáčení medu má ale pomocníky, pomáhá zeť a manželka, jinak pracuje se svými včelami sám.