Proč jste se specializovala právě na zubní péči?

Maturovala jsem v bouřlivé době roku 1969. Tehdy odešlo mnoho zubních lékařů do zahraničí a u nás byl těchto lékařů veliký nedostatek. Stomatologické fakulty dělaly nábor studentů a řekly: kdo má dobré vysvědčení a chce studovat medicínu, pojďte k nám! Budete přijati bez zkoušek. Já medicínu studovat chtěla. Najednou nás šlo z ročníku na medicínu asi sedm, část na stomatologii. Měla jsem čtyři měsíce prázdnin a už vysoká škola. Dva roky byly kruté, ale později jsem získala prospěchové stipendium 350 korun, což bylo k poměru ceny za oběd v menze v hodnotě 2,60 krásné. Studium mne chytlo, obor mne začal velmi zajímat.

Rodiče byli také lékaři?

To ne. Pocházím z rolnické rodiny. Tatínek byl agronom. Moji rodiče byli obyčejní ale úžasní lidé. Byli přirozeně inteligentní, měli krásné manželství a v Šatově nám vytvořili báječné dětství. Vedli nás k poctivé práci, píli a zodpovědnosti a byli nám velkým vzorem.



Po škole jste nastoupila kam?

Nejprve do Znojma a po roce už rovnou do Miroslavi. Od té doby zde stále působím.

Jak se vám pracovalo za totality?

Cítila jsem se pracovně svázaná. Když jsem si například chtěla udělat druhou atestaci, primář mi řekl, že dalšího atestovaného lékaře nepotřebuje. Po revoluci jsem pocítila, jak se všechny dveře otevírají. Viděla jsem, že si podle svých představ a schopností mohu vytvořit pracoviště, jaké chci, vybavit si ho, čím chci. Začala jsem hodně chodit na doškolování, semináře, na kongresy. Zprivatizovali jsme dům, kde bylo čtyřicet let zdravotní středisko. Tam jsem měla dvě zubní ordinace a laboratoř, nahoře jsme bydleli. Začala jsem dělat zuby podle svých představ. Později jsem začala spolupracovat s mladými lékaři, kteří potřebovali před dokončením fakulty praxi. Byla a je to úžasná práce.

Odkud mladí zubaři přicházeli?

Spolupracovala jsem a dodnes spolupracuji s fakultami v Olomouci, v Brně i v Praze. Začala jsem si i laboratoří vytvářet tým lékařů. Dnes máme dohromady třicet zaměstnanců. Lékařů na plný nebo i částečný úvazek je jedenáct. Když se mladší kolegové časem vše naučili, tak se osamostatnili. Všichni mladí zubní lékaři ve Znojmě jsou moji odchovanci. Ať je to třeba paní doktorka Klodnerová, doktoři Lang a Seifrt, doktorky Pokorná, Hladká, Jursová a celá řada dalších, kteří prošli mým zařízením. I když někteří lékaři, kteří ode mne odešli, mi s sebou vzali i sestry, nikdy jsem jim to nevyčítala. Jsem ráda, že se jim daří.

CELÝ ROZHOVOR SI MŮŽETE PŘEČÍST V NOVÉM VYDÁNÍ TÝDENÍKU NAŠE ZNOJEMSKO.