V národním parku se tak lidé mohou seznámit s několika druhy lesů. „Například s přírodními lesy, které jsou ponechány samovolnému vývoji. Oproti tomu přírodě blízká společenstva lesů jsou podrobena specifických zásahům. Předmětem přestaveb lesních porostů jsou pak lesy kulturní a nepůvodní," vypočítal David Grossmann ze správy parku.

Přestože je Podyjí nejmenší v České republice, řadí se podle vědců díky více jak čtyřiceti procentům lesů ponechaných samovolnému vývoji na první místo mezi českými národními parky.

Návštěvníci parku se tak mohou kochat unikátními suťovými lesy, v nichž stromy rostou na takzvaných kamenných polích na svazích Dyje. „Borovice vyrůstající ze skalních puklin vytváří zelené ostrůvky, které zdobí údolí Dyje. Kromě zmíněných borovic rostou v tomto druhu lesa především lípy, lísky, habry, javory nebo jilmy," přiblížil Grossmann.

Mezi další zajímavé druhy patří i olše. Nacházejí se na zamokřených plochách v okolí pramenišť, například podél mělkého údolí Klaperova potoka pod Lesnou.

Největší plochu území však zabírají dubohabřiny. Mezi Podmolím a Čížovem mohou lidé obdivovat duby s velkými korunami, pod nimiž rostou habry s lípou a jiné dřeviny. Tyto lesy byly v minulosti ovlivňovány těžbou dříví či hrabáním steliva.

Dnes je z nich část ponechána samovolnému vývoji. Návštěvníci parku tak mají jedinečnou možnost sledovat, kam vývoj tohoto druhu lesa směřuje.

Na pravém břehu Dyje v oblasti Braitavy jsou zase ke spatření porosty přírodních bučin.

Stromy vypadají na první pohled stejně staré. To je však jen zdánlivá mýlka. Některé buky se mohou pochlubit velkým věkovým rozpětím. Někdy až sto let.

Podrobnější informace o podyjských lesích mohou nyní zájemci o přírodu čerpat z nového infomateriálu, který letos vydala správa parku.

LESY PODYJÍ

přírodní společenstva lesů:
bučiny, suťové lesy a reliktní bory, prameništní olšiny a smíšené lesy potočních údolí

přírodě blízká společenstva lesů:
dubohabřiny
kyselé doubravy

kulturní lesy:
výmladkové lesy – tzv. pařeziny
dřívější smrkové monokultury
dřívější borové monokultury

nepůvodní lesy:
dřívější akátiny

ROMANA HAHNOVÁ