U jednoho z domů u silnice se otevírají vrata a domácí vycházejí s lahví a sklenkami, aby se maškary zahřály. Ozve se harmonika a masky berou hostitele hned na chodníku do kola. „Na masopustech hrajeme už asi patnáct let, bývá to vždycky tak pět víkendů po sobě. Muzika nás baví, takže si to užijeme, i když se někdy dost nachodíme. Ale dá se to zvládnout, pokud člověka zrovna nesklátí nějaká chřipka,“ říká po chvíli, když průvod stoupá dál do kopce, Pavel Kremlička z rodinné kapely ze Zvěrkovic.

Vedle harmoniky s sebou muzikanti na malém vozíku táhnou i buben. Kopec je dlouhý a děti v průvodu zjevně mají energie na rozdávání. „Pojď sem ty vojáku, a ty piráte jeden taky. Tady máte buben a táhnout ho budete teď vy!“ velí dvěma klučinům starostka Alena Hostašová, která letos do průvodu vyrazila v masce cikánky s nemluvnětem. Voják chvíli brblá, že on jen přece poručík, pirát namítá, že je pirát a ti nepracují, ale za chvíli už poslušně buben přebírají.

To už je cikánka zpátky ve své roli a točí se kolem dalšího z místních, kteří přišli s tekutým osvěžením. „Podívej se na mně, podívej se na mně, jaképak máš oči, nejsou náhodou modré? To bys mohl být otec mého dítěte,“ škádlí cikánka s panenkou každého z mužských, kteří se přiblíží k průvodu.

Když zrovna není žádný nový v dohledu, vysvětluje, proč se boskvoštejnský masopust koná až před druhou postní nedělí. „“Důvod je jednoduchý a už je to skoro jedna z našich tradic. Dřív zkrátka neseženeme kapelu a protože muzikanti k masopustnímu průvodu určitě patří, máme už léta masopust v pozdějším termínu,“ říká starostka Hostašová.

Přes nevlídné počasí se maškary zjevně baví. „Do průvodu chodím někdy já, někdy manželka, jak to vyjde. Je fajn, když se lidé ve vsi sejdou a pobaví. Masku se snažím mít každý rok jinou, tentokrát jdu za vězně, kostým mám od bratra. Jen se to moc nelíbilo dcerce, ta chtěla, abych šel za nějakého hrdinu,“ usmívá se Pavel Müller.

Kolem zrovna prochází dvojice strašáků. „Masku jsem si dělala až dneska, začala jsem o půl desáté. Také pokaždé vymyslím něco jiného, už jsem byla třeba za cikánku nebo bezdomovce. Maska se dá udělat rychle, když člověk spěchá,“ líčí svoje masopustní přípravy Iva Machainová.

Průvod zastavuje u dalšího z domů, chlebíčky a pálenku z kdoulí tentokrát rozdává Sněhurka, která se na chvíli z účastnice průvodu mění v hostitelku. „Když mi to zdraví a rodinné povinnosti dovolí, ráda se do masopustu zapojím. Líbí se mi předávat dětem naše tradice, aby nevymizely, a je příjemné, když se sousedé sejdou a společně se pobaví,“ vysvětluje mezi nabízením občerstvení před domem Kateřina Křivánková.

Za chvíli se pobaveně fotí s dalšími maskami, které se k průvodu právě připojily, dvěma trpaslíky. Dění se zájmem pozoruje lesní víla, jinak též Sněhurčina sestra. „Jsem od Nového Jičína a u nás na vsi tyhle zvyky nemáme. Jsem tady na návštěvě za rodinou a protože se to takhle hezky sešlo, tak jsem se ráda zapojila. Takovéhle zvyky se mají dodržovat,“ říká Markéta Chlumčíková.

V nepřehlédnutelné masce staré báby pozoruje dění jedna z organizátorek Dana Kloudová. „Masopust jsme s naším spolkem Bo-žen, tedy Boskovštejnských žen, obnovily někdy před dvaceti lety. Nejdřív jsme se scházely hlavně ke společnému cvičení, pak jsme se rozhodily oživit i tradici masopustu. Pořádáme třeba také čarodějnice, dětský den a další akce,“ vysvětluje Kloudová. Ani na chvilku přitom nevypadne z role, stěžuje si na děravou paměť a nechává si napovídat od jedné z kolegyň v masce krále.

To už masky děkují za občerstvení a míří studeným dopolednem dál. „Po obchůzce budeme mít letos poprvé pro děti karneval, aby si skotačení v maskách také víc užily a večer pak masopustní veselí uzavře taneční zábava,“ nastiňuje další program Kloudová.