Co je ve studiu nového?
Začínali jsme pod křídly Základní umělecké školy, pak jsme pokračovali pod Střediskem volného času a nyní jsme se osamostatnili a fungujeme jako zapsaný spolek samostatně.

Studio má za sebou čtyři roky a šest premiér. Jak dosavadní práci s herci hodnotíte?
Máme za sebou sérii her Osvobozeného divadla a nejnáročnější byla určitě poslední hra – Těžká Barbora. Ale herci ji zvládli skvěle, všichni jdou dopředu a pracují na sobě. Pokaždé je hlediště divadla plné, což mluví samo za sebe.

Můžete prozradit, co pro letošek chystáte nového?
Inspiroval mě televizní Kabaret U dobré pohody, který jsem viděla v mládí a pořád mě „drží“. Navíc jsem si říkala, že po Werichovi bychom mohli nabídnout divákům odlehčení a zábavu. Chceme ukázat žánr, který byl živý v šedesátých a sedmdesátých letech. Humor byl daleko kvalitnější a sofistikovanější. Byl slušný a na úrovni. Scénáře psal pan Gustav Oplustil.

Podpořil scenárista váš nápad?
Díky příteli z Prahy Oldřichu Bašusovi jsem měla možnost setkat se právě s Oplustilem. Když jsme mu řekla svou vizi, že bych chtěla dostat kabaret na jeviště, byl mile překvapený. Údajně to za dlouhé roky ještě nikoho nenapadlo. Podíval se na mě a řekl: „Tak dobře, děvče, jdeme do toho!“ A v plánech mě více než podpořil a pomáhá mi.

Co bude náplní divadelního kabaretu, na co se lidé mohou těšit?
Nabídneme jim staré pražské písničky, známé songy například z Hříšných lidí města pražského. Budou tam navíc scénky z pera pana Oplustila. Chceme, aby si lidé zavzpomínali a vrátili se o pár desítek let zpátky a zazpívali si s námi. A příjemné to může být i pro mladší generaci. Písničky bychom přece neměli zapomenout, ať jsou odkudkoli. Lákalo mě moudro a zápal, kterým byl kabaret charakteristický. Nebudeme nikoho napodobovat, dáme do toho vlastní vizi a srdce. Navíc se zde opět propojí různé věkové kategorie, což je od začátku cílem mého studia.

Nabídnete opět živou hudbu a tanec, jak bývá u vašich představení zvykem?
Hudba je nedílnou součástí našich představení a v kabaretu je samozřejmostí. Vlastně bude kabaret celý o muzice. Kapelu bych chtěla mít sestavenou z bicích, basy, kláves, klarinetu nebo houslí a harmoniky. Byla bych ráda, kdyby mezi nás přišli i muzikanti, kteří by chtěli zažít něco jiného ze svého hudebního žánru. Není se rozhodně čeho bát. Jsme totiž pohodové uskupení a vycházíme si ve všem vstříc. Znojmo má opravdu spoustu muzikantů a mají u nás otevřené dveře.

Kdy plánujete kabaret uvést?
Pokud budeme pracovat bez potíží, tak bychom kabaret chtěli uvést ke konci roku. Navíc pan Oplustil doufá, že s představením přijedeme do Prahy. Moc mě těší, že jsem první, kdo chce kabaret dostat na jeviště. Přitom vím, že je to pro mě velký závazek.