S jakými ideály jste před lety nastupovala do školství?

Ze začátku to nebylo ani tak o ideálech, ale spíše o proniknutí do samotného procesu učení, o zvládnutí učitelského řemesla a o navázání kontaktů s kolegy v učitelském sboru. Důležité bylo také přesvědčit rodiče a získat jejich důvěru.

Co stálo za vaším odchodem ze školství? Jak vše hodnotíte s nynějším odstupem?

Neodešla jsem ze školství, ale z konkrétní školy. Důvodů bylo víc. Hlavním z nich byla nepřátelská atmosféra mezi kolegy. Nyní vidím, že jsem se tehdy rozhodla správně. Každá změna člověka posune a otevře mu nové příležitosti. Odešla jsem v čase, kdy jsem byla schopná vybudovat si prosperující firmu. Naučila jsem se spoustu nových věcí a pustila se do práce, která mě nesmírně těší a naplňuje.

Rozhodla jste se zůstat v oboru a staráte se o to, aby se děti učily z kvalitních učebnic. Bylo nakladatelství hned vaší jasnou volbou?

Ze školy jsem odešla ze dne na den. Nějakou dobu jsem působila jako redaktorka regionálních novin Zrcadlo a současně jsem pracovala na nových pracovních sešitech pro páťáky, které jsem chtěla vydat. Jakmile jsem je měla hotové, skončila jsem v Zrcadle a začala se věnovat nakladatelství a lektorské práci. Nutno podotknout, že část vaší otázky směřující k tomu, že se starám o to, aby se děti učily z kvalitních učebnic, zní poněkud nadneseně.

Jaká slova byste tedy zvolila vy?

Snažím se o to, aby materiály, které pro žáky prvního stupně a jejich učitele tvořím, byly obsahově smysluplné. Měly by nabízet zajímavé aktivity, díky kterým se děti naučí vše potřebné. Mladší děti si totiž zapamatují a dále umí používat jen ty informace, kterým rozumí a s kterými jsou spojené činnosti, aktivity a zážitky.

Jak složité bylo rozběhnout nakladatelství?

Spustit nakladatelství není až tak složité, máte-li co vydávat. Pracuji tak, že učebnici si sama napíšu, seženu si ilustrátory, grafiky, tiskárnu, sama vše zaplatím a pak prodávám. Do začátku a pak na každý další titul tedy potřebujete hlavně peníze. Na můj první tisk padla dvě rodinná stavební spoření. Manžel tehdy prohlásil: „Dáme ti všechny peníze, co máme, a rok času na to, abys zkusila, jestli to bude fungovat. Pokud ne, tak těmi tvými sešity zatopíme a ty se vrátíš do školy.“ Všechno dobře dopadlo a vydavatelství funguje už dvanáct let.

Jste lektorkou pro dospělé, jaký je rozdíl mezi učením dětí a dospělých?

Nelze to srovnávat. U dospělých si mohu vybrat téma, na kterém budu pracovat, a nejsem zodpovědná za to, že se účastníci semináře něco naučí. Mám možnost si vybrat, koho chci školit, a stejně tak účastníci kurzů mohou odejít nebo se na ně již víckrát nepřihlásí. Učit ale celý rok například prvňáčky, to vyžaduje skutečné pedagogické mistrovství, velkou dávku trpělivosti a empatie. Učitel může dítě ovlivnit negativně, či pozitivně na celý život.

Celý rozhovor najdete v pondělním týdeníku Naše Znojemsko.