Navíc na nich chybí voda, která by se odpařovala a tím ochlazovala půdu. Veškeré sluneční teplo mohou tedy využít netrpělivě čekající rostliny.
Často se už v únoru na vřesovištích rozsvěcují nizounké žluté hvězdičky křivatce českého. Je to jeden z posledních vyslanců z dob meziledových, kdy byly v Evropě krátkostébelné stepi mnohem rozšířenější než dnes. V Podyjí je nejsilnější populace křivatce českého ve střední Evropě.

Se žlutou barvou křivatců dokonale ladí fialové zvonce koniklece velkokvětého. Je to další typický druh Podyjí. Na naše území doputoval z panonské oblasti, která pokračuje z jižní Moravy směrem na jihovýchod. Podyjí tedy leží na západní hranici evropského rozšíření této přísně chráněné rostliny.

V předjarní době, kdy jsou trávníky velmi nízké a řídké, vyniknou i jindy přehlížené druhy. Třeba zdánlivě nezajímavé traviny, zejména některé druhy ostřic. Jejich květy jsou při bližším pohledu velice dekorativní.

Jmenované druhy doplňuje na vřesovištích v časném jaru řada dalších drobných bylin – koberce mochny písečné, různé druhy rozrazilů, ptačinců, rožců a dalších.

Tuto drobotinu můžeme nalézt i na plochách obnažené a narušované půdy. Ať už je to pole, na němž teprve raší zasetá plodina, hromady hlíny na staveništích, nebo třeba záhonky na zahrádkách připravené k osetí.

Otužilé bylinky

Kromě obrovské pestrosti modrých rozrazilů tady nalezneme další otužilé bylinky schopné přežít v dlani půdy – osívku jarní, ptačinec žabinec, pochybek prodloužený a další. Zahradníci nemají tyto druhy příliš v lásce. Patří totiž mezi úporné plevele.

Lze na ně ovšem pohlížet i s jistým obdivem. Kolik vytrhávání, okopávání a dalšího cíleného příkoří dokážou takoví drobečci přežít! Tu životní sílu bychom jim mohli všichni závidět.

Časné jarní období je nesmírně důležité pro byliny v podrostu listnatých lesů. Po celou vegetační sezónu zachycují stromy většinu slunečních paprsků. Množství slunečního světla, které pronikne pod koruny, potom většině bylin v podrostu nestačí na tak energeticky náročný proces, jako je kvetení a tvorba semen.

Hájové druhy proto musí využít předjarní slunce před tím, než na stromech vyraší listy. Korunami stromů bez listí v této době pronikne k zemi ještě dostatek slunečního záření.

Plnými doušky ho využívají například blankytně modrý jaterník podléška, kopytník evropský, sněhově bílá sasanka hajní či žlutá pryskyřníkovitá, zapalice žluťuchovitá nebo plicník lékařský.

Tento článek zdaleka nemůže postihnout bohatství života, který vypučí ze země v počínajícím jaru.
Nezmínili jsme například odolné druhy, které pronikají hluboko na místa intenzivně využitá, ba zničená člověkem – rumiště, chodníky, parkoviště nebo výkopy.

I tyto plochy se na jaře rozsvítí třeba žlutými hvězdičkami podbělu. Na vlhčích místech zazáří orseje nebo se prozvoní violka vonná.
Budeme rádi, stane-li se tento text pro vás inspirací k procházce alespoň za humna, kde vás jistě čeká řada milých setkání.

LENKA REITEROVÁ (Autorka je vedoucí Odboru ochrany přírody a krajiny Správy Národního parku Podyjí)

Další díly seriálu 20 let národního parku Podyjí najdete ZDE