Právě zužování počtu firem přihlášených do veřejných soutěží takzvaným losováním se v Česku kvůli všeobecně známé losovačce v Karlových Varech stalo synonymem manipulace s veřejnými zakázkami. Letos k této pověsti přispělo i další odhalení protikorupční policie, která prověřuje „cinknuté“ losování ve čtyřiceti veřejných zakázkách za dvě miliardy korun.

Nervozita z jednotlivých účastníků téměř sálá, starosta před vstupem do sálu zakazuje novinářům použít fotoaparáty, televize musí s kamerou zůstat venku. „Byli jste pozvání jako zástupci veřejnosti, to jsme si prosadili. Nedělejme z toho divadlo. Nechceme, aby nám kvůli tomu třeba Úřad na ochranu hospodářské soutěže smetl celou soutěž. Nedostali bychom dotaci a nemohli opravovat,“ snaží se s novináři domluvit Vlastimil Gabrhel.

Do sálu tak nakonec napochoduje asi třicítka lidí, všichni se musí prokázat občanským průkazem, do prezenční listiny si je zapisuje přizvaný třebíčský notář Miroslav Michálek. Identifikovat se musí třeba i starostové z Vranova nad Dyjí či z Jevišovic, přestože oba sedí v předsednictvu svazku Vodovody a kanalizace, který zakázku zadává.

Starosta Gabrhel vítá přítomné, úřednická show začíná. Jedna z žen ze společnosti Stavební poradna České Budějovice, která pro svazek organizaci výběrového řízení zajišťuje, jako kouzelník na pódiu ukazuje přítomným vínově zbarvenou neprůhlednou nádobu – z boku, ze shora, uvnitř. Stejně tak naloží s víkem nádoby. Potom následují lístky. Na každém z nich je napsáno jméno jedné z dvaadvaceti firem přihlášených do soutěže. „Nádoba je neprůhledná, lístky s obyčejného kancelářského papíru, stejně velké. Můžete si vše prohlédnout,“ končí svou produkci žena.

V sále se zvedá asi pětice lidí, zástupci stavebních firem zkoumají lístky proti světlu, prověřují jejich velikost, ohmatávají nádobu. Nakonec vše kontroluje i notář.

Ten pak z papírků předčítá názvy firem a po přečtení je skládá a složené je podává pracovnici firmy, která je ukládá do nádoby. „Proč ohýbáte některé papírky na stole a některé jen tak v ruce? Můžete všechny skládat na stole?“ ptá se evidentně nervózní zástupce jedné ze stavebních firem. „Promiňte, vůbec jsem si to neuvědomil,“ brání se notář.

Následuje slovní přestřelka mezi dvěma zástupci firem a znojemským starostou, zda-li by místo pracovnice Stavební poradny nemohl losovat desítku šťastlivců on. „Vše jsme legislativně prověřili, dva měsíce o věci diskutovali, firmy se mohli proti postupu odvolat a nikdo to neudělal. Teď si nebudeme změnou pravidel na poslední chvíli přidělávat případné potíže s tím, že nám celou soutěž někdo shodí,“ odmítá všechny návrhy Gabrhel.

To už se blíží k „osudí“ hlavní postava dne. Žena ze Stavební poradny si stoupá k osudí, když ji znovu zpraží jeden ze stavařů. „Nemůžete si sundat to sako s dlouhými rukávy a prstýnky?“ nedá se odbít.

Žena nakonec zůstává stát v bílé halence bez rukávů a s prsteny odloženými na stole. Publiku ukazuje prázdnou ruku, kterou vzápětí noří do nádoby, vytahuje prvního šťastlivce a předává ho notáři. Ten čte z papírku název první z deseti firem, které nyní smí podat cenovou nabídku na rekonstrukci úpravny vody ve Znojmě. Inkasovat za to budou mezi čtyřmi sty až pěti sty miliony korun. „Jména firem nesmíte zveřejnit do doby, než bude vyhotoven notářsky ověřený zápis z losování,“ nabádá nakonec novináře starosta Gabrhel.

Firmy teď mají dvaačtyřicet dní na sepsání konkrétní cenové nabídky. „Cena bude, za splnění všech ostatních kritérií, jediným hodnotícím kritériem. Vítěze bychom mohli vybrat v únoru, pak bude následovat doba na odvolání. A snad v březnu či dubnu bychom mohli podepsat smlouvu. V létě by se tak mohlo začít pracovat,“ uzavírá starosta.

Čtěte také: Obří zakázka: losuje se dnes