Jenže počasí bohužel předvolebnímu plánování nepodléhá a slavnostní ceremoniál zkropil nedisciplinovaný, zato vytrvalý déšť. My jsme si počkaly na zářijové sluneční paprsky a vypravily se nové hřiště vyzkoušet. Starší dcera se okamžitě zavěsila jako Tarzan na průlezku a slezla z ní vyčerpaná až za dvě hodiny. Oči jí zářily nadšením a zdálo se, že si odpoledne vážně užívá.

Ale kam s mou druhorozenou? Houpačky nemají opěradla a pro tříleté děti jsou poměrně nepohodlné a prcek z nich může sklouznout nebo přepadnout. Skluzavky jsou vysoké a cesta na ně vede provazovými žebříky a stěnami pro lezení, které malé dítko samo nezdolá. No co, trochu jsem si zavzpírala. Uklidnilo mě, že v tom tělocviku nejsem sama. Je fakt, že dámy o generaci starší měly se zvedáním vnoučat více starostí, ale všechny to nakonec zvládly. Některé využily ochotného tatínka, jenž zvedal i cizí děti, které stály ve frontě. „Takového prostoru tady a neudělali nic pro menší děti. Je to škoda. Navíc pískoviště za plotem je vážně nedomyšlené. Zavírání se mi zdá nebezpečné, dvířka jsou těžká a je vidět, že pan architekt asi nemá děti. Tohle by žena nikdy nevymyslela," zlobila se sympatická důchodkyně a lomcovala dvířky od plotu, za kterým se pískoviště skrývá. „Asi to mysleli dobře, aby tam nechodili psi," uvažuje další paní.

Společnými silami se nám nakonec podařilo vrátka otevřít a děti vběhly dovnitř, ale hned jsem začala tušit zradu.

Ani jedna moje dcera nesnášela spaní v postýlce, nepobývala v ohrádce a nehrála si nikdy za mřížemi. „Nechte to otevřené," začala dcerka peskovat ostatní souputníky a celá akce skončila tak, že i ostatní děti nervózně lomcovaly vrátky. Zavírací mechanismus je velmi důmyslný a malé děti je otevřou jen po skutečně velké námaze. „Pozor na prstíky, až si je tam zavřete, přijdete o ně," začala hystericky křičet jedna z přihlížejících maminek, která neunesla pohled na přetahující se děti.

„No nazdar," letělo mi hlavou, „až půjde s malou do parku babička, musím jí dát přesné instrukce, na co dát pozor." Některé matky se začaly uklidňovat zapálenou cigaretou a kouř mě začal štípat do očí. Rozhlížela jsem se, jestli někde neuvidím ceduli, že je kouření zakázané, a v obraně jsem začala pokašlávat. Slunce začalo nemilosrdně připalovat a řekla jsem si, že vyzkouším nedaleký „pobytový trávník". Našla jsem si pěkné místo pod rozložitým stromem a pořád se nejistě rozhlížela, jestli mě hlídač neokřikne a nevyžene zpět na vyhrazenou lavičku. Nestalo se tak. O kus dál hráli větší kluci ragby a párkrát mi přistál šišatý míč těsně za zády, ale odpoledne jsem přežila bez větší újmy na fyzickém zdraví.