Jak se zdlouhavá jednání zatím vyvíjela?
Po ukončení plavání na plovárně v Louce jsme novému klubu nabídli, že od 21. září budou mít možnost plavat každé ráno v lázních na jedné dráze od šesti do půl osmé. Důvod byl ten, že z prvního družstva odešli pouze čtyři výkonnostní plavci, kteří trénují takto brzy ráno. Pro ostatní malé děti, které vždy trénovaly od dvou do tří hodin odpoledne, jsme uvolnili tři čtvrtiny bazénu. Tři dráhy by jim stačily, ve čtvrté dráze jsme měli naše plavce. Právní zodpovědnost za tyto hodiny má TJ Znojmo a situaci bylo nutné řešit. Děti trénovaly poslední týdny v hodinách pro veřejnost až po šesté večer. Pro denní režim školáka to není dobře. Celá situace vyznívá tak, že jsme špatní my, ale přišli jsme s několika návrhy, které protistrana nevyslyšela.

Jaké okolnosti provázely odchod části dětí, jejichž rodiče již nechtěli, aby plavaly ve vašem oddíle? Jak je to s existencí dvou účtů, na které měly putovat platby od rodičů?
Existuje „smlouva o vzájemné spolupráci“ mezi oddílem plavání a Znojemským plaváním, které je servisní organizací pro oddíl. Náplní práce trenérů je trenérská činnost a vedení tréninků. Oddíl plavání TJ Znojmo se zúčastňuje více jak třiceti závodů za rok a tří až pěti výcvikových táborů. Někdo musí přirozeně zajišťovat manažerskou práci, mám na mysli organizaci tréninkových kempů, dopravu a nábor talentů. Asi deset roků zde fungovala plavecká škola pod Znojemským plaváním, s.r.o., která v minulosti zabezpečovala školní plavání a zajišťovala i základní kurz neplavců a přípravku.

Dva účty tedy vznikly ještě v době, kdy jste zajišťovali plavání pro školy? Nyní je vede jiná plavecká škola.
Fungovalo to tak již od roku 2002. Celé to nařčení je nesmyslné. Náš bývalý trenér se měl o existenci dvou účtů dozvědět údajně na jaře 2017. Při nástupu do oddílu již v roce 2011 až do roku 2017 vybíral od rodičů peníze. Sám měl sjednanou dohodu o provedení práce za trénování v těchto družstvech. Rodiče přihlásili děti do oddílu, aby byly pojištěny a staly se členy Českého plaveckého svazu a Tělovýchovné jednoty Znojmo. Trenérskou práci zde vykonávali čtyři trenéři na dohodu pod Znojemským plaváním, s.r.o.

Kolik dětí z vašeho oddílu odešlo?
Odejít se rozhodli rodiče od dvaceti dětí, kteří postupně získali další. Vznikla davová hysterie a rodiče se přidali na druhou stranu, aniž by znali příčinu. Celé nedorozumění spustilo nejspíš ukončení spolupráce s jedním z trenérů. Nebyl jsem spokojený s výkonností, dvanácti, třinácti a čtrnáctileté děti na tom nebyly vůbec dobře. Dříve jsme měli v této kategorii deset dětí na mistrovství republiky a v posledním roce jen jednoho nebo žádného plavce. Báli jsme se, že by oddíl skončil. Našel jsme dětem zkušené trenéry. Nyní je trénuje plavecký olympionik Květoslav Svoboda a Veronika Kolníková, která je účastnicí mistrovství světa.

Mrzí vás současný vývoj situace?
Je jasné, že mě to mrzí. Práce s oddílem mě baví a naplňuje. Počítal jsem, že svěřence předám svým nástupcům. Plánoval jsem totiž, že zhruba za tři roky bych odešel do důchodu.

Nastaly podobné spory, jako ve Znojmě, i v jiných městech?
Posledního jednání na znojemské radnici se zúčastnil předseda plaveckého svazu Petr Ryška, který mluvil o plavání v České republice. Zdůraznil, že ve městech, kde se oddíly rozdělily, to už nikdy nefungovalo jako dříve. Různé rozbroje, většinou způsobené rodiči, jsou v plaveckých oddílech i v ostatních městech. Často se o nich ale neví. Když se setkáme na závodech, vyjadřují mi ostatní trenéři podporu. Pouze u nás se rozhodl plavecký klub a rodiče problém medializovat. Vyvíjí tlak na zastupitele a vedení města. Osobně si myslím, že všechno šlo řešit jinou formou.

Jak jste se vlastně dostal k plavání?
Před mnoha lety trenér František Zoufalý vybíral plavce pro školní závody. Odplaval jsem pětadvacet metrů v bazénu a můj další život byl jasný. Trenér určil, že se budu věnovat plavání. Do patnácti let mě trénoval můj otec, pak jsem odešel do Střediska vrcholového sportu v Brně a pak na Fakultu tělovýchovy a sportu do Bratislavy. A po studiu jsem nastoupil jako trenér ve Znojmě.

Jaké trenérské úspěchy považujete za vůbec nejvýznamnější?
Po šesti letech práce jsem předal do Střediska vrcholového sportu Radka Beinhauera, který byl rok nato na olympiádě v Soulu dvanáctý. Pak přišla Olga Šplíchalová, Pavla Chrástová, Kristýna Kyněrová a pak Květoslav Svoboda a Michal Rubáček. Rukama mi prošlo šest olympioniků. Šest znojemských plavců se účastnilo mistrovství světa a osm pak mistrovství Evropy. Celkem oddíl plavání TJ Znojmo a moji svěřenci získali třiadvacet medailí.

Pozorujete, že by v oddíle vyrůstala nějaká výrazná plavecká naděje?
Vidím tam asi tři chlapce, kteří by se mohli dostat na mistrovství Evropy, světa a možná některý na olympiádu do Tokia v roce 2020. O nominaci na tyto důležité závody rozhoduje Mezinárodní plavecká federace FINA na základě vypsaných limitů. Chlapci předpoklady mají. Obávám se ale, jak to bude do budoucna s penězi. Olympionici si nikdy nic neplatili, peníze od partnerů sháněla právě servisní organizace Znojemské plavání, s.r.o. Pokud má výkonnost plavců za něco stát, je důležité odjet s nimi alespoň dvakrát za rok na vysokohorské soustředění. Náklady jsou tady na jednoho účastníka šedesát tisíc korun. A pokud bychom měli tři olympioniky, potřebujeme na přípravu půl milionu korun.

Jsou tedy peníze největším problémem?
Dotace města se pro nás krátí každý rok. Plavecká škola, která finančně pomáhala oddílu plavání, je nyní v soukromých rukou a těch, co by nás podporovali tak, jako dřív, postupně ubývá. Kraj pomáhá dotacemi v programu pro úspěšné sportovce, ale s podmínkou účasti na mistrovství Evropy juniorů nebo seniorů nebo s účastí na mistrovství světa.

Kdo je Jiří Kyněra:
Narodil se 15. března 1958 a žije ve Znojmě. Plavání se věnuje déle než půl století.

Je někdejším trenérem české plavecké reprezentace, nyní šéftrenérem oddílu plavání TJ Znojmo.

Současně je jediným společníkem společnosti Znojemské plavání s. r. o. a jedním ze dvou jednatelů, druhým jednatelem je manželka.