Nakupující už tehdy našli pod jednou střechou nejrůznější sortiment od hraček, drogerie, parfumerie, galanterie až po papírnictví či sportovní, rybářské a domácí potřeby. Ale pamětníci si jistě dobře pamatují i na potupně dlouhé předvánoční fronty, když šli svým dětem koupit třeba hračky.

Obchodní dům se začal stavět v roce 1971 a o čtyři roky později začal fungovat. A hned od počátku v něm jako pokladní pracovala Bedřiška Helová, která je nyní průvodkyní znojemského podzemí. „Při prohlídce podzemí upozorňujeme návštěvníky na čtyři nosné železobetonové pilíře, na kterých obchodní dům stojí. Ale dohromady je jich dvaačtyřicet,“ říká Helová.

Není snad nikoho, kdo by si nemyslel, že stavba kazí pohled na Radniční věž. „Provázím městem české i zahraniční turisty, všichni Dyji kritizují. Nazývají ho komunistickým pomníkem,“ dodává průvodkyně.

Sortiment někdejší největší prodejny ve městě se v toku času často stěhoval z přízemí do prvního patra a naopak. „Seděla jsem za pokladnou v přízemí, ve kterém lidé našli drogerii, galanterii, kosmetiku i papírnictví. V prvním patře fungovalo hračkářství, úsek pro sport a rybáře, bižuterie, domácí potřeby a elektro,“ vzpomíná Helová.

Pamatuje si i na předvánoční shon, když rodiče chtěli potěšit své děti třeba angličákem či kočárkem pro panenky.
„Zboží do hračkářství chodilo jednou za čtrnáct dnů. To pak stála fronta na schodech až ven,“ říká.
Od roku 1994 má obchodní dům Dyje nového majitele. „Než jsme ho koupili, byl více jak rok zavřený. Převzali jsme ho v dost špatném stavu. Celý prostor, zvláště vnitřní, pak postupně prošel úpravou a trochu se i změnil,“ popisuje nynější generální ředitel obchodního domu Dyje Ladislav Tuček, který ve firmě působí od roku 1999.

Firma přemýšlela i o předělání venkovního vzhledu domu. „Máme vypracované studie, jak by obchodní dům mohl vypadat, kdyby se udělala například sedlová střecha. Ale mělo to háček. Na vnější vzhled má architekt patent, který nemůže nikdo jen tak změnit,“ vysvětluje Tuček.
Budova se totiž stavěla podle projektu, který prošel výběrovým řízením. Hlavním projektantem se stal Josef Opatřil za spolupráce brněnského architekta Kamila Fuchse.

„Jeho otec Bohuslav Fuchs byl taky architekt a projekt namaloval v roce 1938. Původně to byl totiž návrh na Národní divadlo, dnes Mahelovo, v Brně, který však nevyhrál. Syn otcův starý projekt oprášil a použil. Takže podle všeho je to prvorepublikový projekt. Proto mě iritují řeči typu, že je to bolševická hrozná stavba,“ popsal ředitel.

„Návštěvníci když stoupají po schodech, tak si mohou na fotografiích prohlédnout, jak stavba rostla. Na prvním snímku je tajemnice komunistické strany, která jako první kopla prvního února 1971 do země,“ tvrdí ředitel.

Na oficiálních internetových stránkách Znojma rubrice Sedmasedmdesát divů najdou zájemci kritické hodnocení obchodního domu Dyje. „V každém ohledu však výsledná, hmotově předimenzovaná, skoro obludně působící budova s okolní středověkou zástavbou Masarykova náměstí a okolních ulic nikdy nesrostla. Umístění a proporce obchodního domu Dyje jsou výsměchem tradičnímu západoevropskému urbanismu a dokonalou ukázkou necitlivého přístupu, až brutality stavebního plánování v totalitním Československu,“ píše se na webu.