Skupinky turistů v chladném sobotním dopoledni spěchají od parkoviště nad bítovským hradem, děti se zahřívají během a po pár metrech neustálého poskakování netrpělivě vyhlížejí cíl výpravy. Po pár minutách ostré chůze se dočkaly.

Starobylý hrad otevřel své brány jako již tradičně v adventním čase, aby nabídl příchozím poučení ohledně historie vánočních zvyků. „Jezdíme sem každý rok. Je to taková naše předvánoční tradice a vůbec nevadí, že Bítov známe jako své boty. Pokaždé se těším na prohlídku a synové zase na grilované klobásky, které si pak dají v hradní kuchyni," prozrazuje jedna z návštěvnic, která čeká na mostě, až si pro jejich skupinku přijde průvodkyně.

Elegantní starší dáma v dobovém oblečení se nedočkavců po chvíli skutečně ujímá. „Dnes si budeme více povídat. Třeba o tom, jaké měli lidé dříve vánoční stromky, čím je zdobili, jaké pekly hospodyně cukroví, a ukážeme si také, jak vypadal předchůdce dnešního adventního věnce," slíbila Miroslava Šefčiková, která byla dříve průvodkyní na Janově hradě na Břeclavsku.

„V důchodu pomáhám na Bítově, možná proto, že můj tatínek zde byl kastelánem před mnoha lety. Pachatel se tak vrací na místo činu," usmívá se Šefčiková.

Početná skupinka se rozeběhne do všech stran hned v prvním sále a každý obdivuje to, co mu přijde hodné pozornosti. Snad všechny děti se tísní u kádě, ve které se mrskají dva šupináči. „Vidíš, hned vedle máš nachystané i potřebné nástroje," směje se jedna z návštěvnic a dobírá si svého manžela.

Ten si znepokojeně prohlíží paličku vyzývavě položenou opodál, jako by si představoval nemilý rituál, který předchází sváteční večeři u nich doma.

Jiný pár si listuje v knize s recepty, lidé se zastavují i u běžného kuchyňského náčiní, které dříve patřilo do každé domácnosti. Po chvíli ale skupinka musí pokračovat dál, je totiž potřeba dodržet časový harmonogram. Další zájemci už se totiž začínají scházet na nádvoří.

Naše účastníky prohlídky poutá svátečně vyzdobená tabule. „Vše muselo být dokonale připravené a nic nesmělo chybět. Platil totiž zvyk, že od štědrovečerní večeře se nesmělo vstávat," připomíná obyčej průvodkyně.

Dalšímu sálu vévodí stromek s tradičními ozdobami, pod ním leží hračky, které dostávali spíše potomci bohatých rodičů. "Chudé děti byly šťastné, když jim Ježíšek nadělil například boty, aby nemusely chodit bosé," vypráví Šefčiková.

Za necelou hodinu prohlídka končí. Po schodech, které vedou do kuchyně, se line báječná vůně. „Už cítím svařák a punč," přidává do kroku dvojice žen.

V kuchyni je těsno, všichni se chtějí zahřát a posilnit grilovanou klobásou nebo ochutnat vánoční cukroví. U otevřeného ohně se činí spokojený kastelán Jan Binder. „Poslední tři roky bývá o adventních prohlídkách plno, lidé mají velký zájem," pochvaluje si.