První děti už stojí u stolků a soustředěně dlabou nebo už vyřezávají. „Vyřežu si dýni a pak do ní dáme svíčku. Já si vyřežu strašidlo, tohle vyrábění mě baví, “ vysvětluje zvučně a plynule sedmiletá Sára. Dodává, že na dýňovou stezku chodí už několik let. Na dýňové odpoledne přišla s tatínkem. „Je fajn, že se takovéhle akce pro děti konají, je pěkné se podívat, jak se děti baví. Líbí se mi i to, že se letos pořádání ujala zdejší chasa. Je správné, že se mladí víc zapojují,“ pochvaluje si Zdeněk Peřinka.

O kousek dál už další dýni pilně vyřezává devítiletá Petruška. „Nechtěla jsem mít úplně obyčejnou kočku, tak mě napadlo, že si vyřežu kočku. Jednu máme totiž doma, jmenuje se Lily a tuhle si vyřežu podle ní,“ hlásí nápaditá školačka.

Pozdní odpoledne postupuje světla pomalu ubývá, ale obecní dvůr se utěšeně plní. U stolů skupinky dětí a dospělých pracují na svých dýních. Další děti se s vervou pouští do soutěží. Jedno děvče s přehledem nahazuje jeden barevný kruh na kůl na druhým. Na stolu hned vedle stojí pyramidy plechovek, které mají děti shazovat házením kaštanů. Klučina stojí u pytlíku s kaštany, bere jeden za druhým a háže, bez valného výsledku. „To musíš taky trochu mířit,“ komentuje jeho marné úsilí procházející chlapík s úsměvem. Kluk mávne rukou a rozběhne se na druhou stranu dvora.

Většinu dýní si berou do parády děti, dospělí jim občas pomohou s dlabáním a dávají pozor, aby se děti nožíky moc neoháněly kolem sebe. U jednoho ze stolů ale zručně vyřezává i Petra Buchtelová. „Jsem učitelkou v mateřské škole, tak už v tom mám praxi, s dětmi jsme zdobili minulý týden. Ale baví mě to pořád, protože si do dýně vyřežete, co vás napadne, záleží na představivosti. Já tady třeba budu mít jedno pěkné strašidlo,“ říká s úsměvem Buchtelová.

Zatímco děti buď dlabou dýně, honí se po dvoře nebo tancují na písničky z reproduktorů, dospělí stojí ve skupinkách nedaleko vchodu a popíjí čaj, svařák nebo pivo a povídají si. Někteří se zastavují i u stánku nazvaného U dvou strašidel, aby vyzkoušeli onačejší lektvary. „Chodíval jsem se na tyhle akce jenom tak pobavit, ale už loni o adventu mi pořadatelé, kteří vědí o mém koníčku, řekli, jestli bych se nechtěl svými likéry pochlubit. Tak jsem kývl a připravili jsme osm likérů. Tentokrát jsme se polepšili a máme jich šestnáct, každé ovoce, které se mi dostane do ruky, zkapalním,“ usmívá se Milan Loder a nalévá hostům další sklenku ořechového likéru a třešňovky.

Podzimní setkání patří v Šatově k oblíbeným akcím. „Před lety to bývala drakiáda, už nějakých deset let to ale bývá právě dýňová stezka, možná proto, že na dýně je větší spoleh a nemusíme je házet na špagátu do vzduchu,“ usmívá se jedna z hlavních organizátorek Alexandra Hájková. Jednu změnu tradiční setkání letos má. „Pořádání se chopila naše krojovaná chasa. Každý rok děláme krojované posvícení a letos jsme si řekli, že převezmeme pořádání ještě jedné další akce, aby si to mladí pořádně vyzkoušeli. Dohodli jsme se na dýňové stezce,“ vysvětluje Hájková.

Na letošní chasu bude v Šatově i jedna trvalejší připomínka. „Chasa se dohodla, že z peněz vybraných o posvícení koupí lípu a vybrali i místo u školky, kde ji právě dnes před dýňovou stezkou zasadili,“ doplňuje Hájková.

Mezitím se už zešeřilo a k obecnímu dvoru míří další a další mihotavá světýlka. Za chvíli začne lampionový průvod. Pak se děti vrátí do obecního dvora a u táboráku si opečou špekáčky.