Od jednoho ze sklepů vychází průvod vedený hotaři, muži v modrých zástěrách s dřevěnými tyčemi s háky přes rameno. Za nimi jdou muzikanti, hlouček děti kolem vozíku a pak průvod venkovských strejců a tet.

Vedle si důležitě vykračuje policajt v černé uniformě s šavlí po boku a špičatou přilbou na hlavě. „Hotařská koleda je jednou z našich nejstarších akcí. Rok začínáme právě touhle vzpomínkou na koledování při kterém hotaři, strážci vinic, obcházeli vinaře, jejichž vinice od jara do vinobraní střežili, a vinaři jim na poděkování dávali při koledě výslužku,“ vysvětluje prezident spolku Jiří Svoboda.

Před každým ze sklepů průvod zastavuje. Ponocný zatroubí na roh, hotaři holí zabuší na vrata a slovo si bere Tomáš Bílek. „Milý pane vinaři, přišli jsou k vám hotaři. Na nic se jich neptejte a vína jim nalejte,“ vyzve pokaždé a pak pokračuje říkankou, kterou členové spolku vždy vymýšlí pro každého vinaře zvlášť.

Letos je už u druhého sklepa čeká malé překvapení. „Kdo to tluče, kdo to bouchá? To už je zas šestého ledna?“ improvizuje k všeobecnému pobavení vlastní říkačkou vinař, než se Bílek stihne nadechnout. Poté už následuje obvyklá scénka, pohoštění a průvod koledníků vyráží dál. Do odpoledne obejdou ještě desítku dalších sklepů.