Ještě před odchodem však účastníci pochodu museli získat hlavního maskota celého dění. „A nyní prosím vrchního hotaře Tomáše, aby zavolal šenkýřku, která celou zimu opatrovala v šenku našeho kozla," ujal se v úvodu akce slova „starosta" v podání známého znojemského umělce Petra Žáka.

„Otevři, šenkýřko milá, vrata dokořán. Jak jsi kozla uhlídala, pojď ukázat nám," hlásil vzápětí povolaný „hotař" směrem ke dveřím „šenku". Dveře se pomalu otevřely a ven vyšla usměvavá žena. „Vida, tady je lidí, co byste rádi? Kozla?" ptá se do davu.

„Nebojte se chlapci milí, dobře u mě spal. Jen dobroty z mého stolu celou zimu žral. A když mu teď jarní slunce zruší zimní sen, posílený, omlazený, vyběhne zas ven. Kam? No za kozou a za kůzlaty, aby ten mok rudý, zlatý, mohli zajistit. Ať máme my, lidé prostí, a také naši milí hosti, na rok zas co pít. Pojďte," zvučným hlasem pronáší šenkýřka. Poté se dal průvod do pohybu.

Hroznová koza se svou rodinou bude od té chvíle hlídat podle obnovené tradice poctivým vinařům úrodu a na podzim je za jejich práci odmění. Tato tradice se na našem území udržovala do druhé světové války.