Ve dvoře si malí i větší hosté zkouší běžné i velmi originální bicykly, které představuje znojemský cykloklub. „Mami, to velký kolo je stejně nejlepší," povídá malý mudrlant s předpisovou přilbou, který zrovna slezl ze stroje přiměřenějšího svému věku. Za chvíli už na mámině chytrém telefonu pečlivě sleduje záznam své jízdy.

Naproti ve stavení si lidé prohlíží panely s informacemi o Sealsfieldově životě i vystavené šperky. „Už jsme tu byli loni, když otevírali muzeum. Sealsfielda známe podle jména, však jsme chodili už jako děti na jeho vyhlídku na procházku nebo na houby. Ale teď se dozvídám, z jaké byl rodiny, z kolika dětí a jak dobrodružný měl život, samé zajímavé věci. Je dobré, že si takhle na rodáka lidé vzpomenou a něco se o něm dozví," říká Jan Svoboda ze sousedních Konic.

Autorka vystavených šperků, Blanka Šperková, hovoří opodál s několika hosty. „Všichni se mě ptají, jestli mám umělecké jméno. Vysvětluju, že šperky dělám proto, že se tak jmenuju," říká brněnská umělkyně. Jak dodává, do Popic se dostala přes známé. „Jezdím sem k sousedům, mým kamarádům. Ti mi řekli, že je tu teď možnost vystavovat. Mohu říct, že za těch pár let se stavení hodně změnilo a vypadá teď výborně," dodává Šperková.

Čerstvě vydanou Sealfieldovu knížku Nathan, předák squatterů si ze sobotní slavnosti odnáší Jana Doválelová. „Něco jsem už od něj četla, a protože jsem místní, zajímá mě, co psal," poznamenává. Pochválila i opravený dům a stodolu. „Vypadají velmi pěkně, konečně se mají Popice čím chlubit," dodala.

Předsedkyně pořádajícího spolku Popice Charlese Sealsfielda je se sobotním setkáním spokojena. „Ráno to ještě vypadalo, že nepřijde skoro nikdo, ale po poledni se lidé začali scházet, přes den se jich tu zastavilo několik stovek. Sealsfieldův den jsme pořádali poprvé a myslím, že budeme pokračovat," říká Bogdanová. Plány mají členové spolku pro muzeum i nově otevřenou stodolu. „Chystáme další výstavy, do stodoly příští rok asi přesuneme košt," plánovala předsedkyně.